Vážení posluchači, budeme dnes pokračovat v našem výkladu a ve společném zamýšlení se s vámi nad problematikou vývoje čínského školství v novodobé Číně.

Ačkoliv si to člověk běžně neuvědomuje, a například žák základní školy asi vůbec ne, v každé zemi je oblast vzdělávání právně ukotvena. V prvních letech po vzniku nového společenského systému nebývají zpravidla ještě k dispozici zákony, které však vstupují v platnost postupně, a proto se první problematika upravuje vhodnými dílčími právními akty. Výnosem státní administrativní rady z 10. srpna 1951 byla ustanovena 5 letá školní docházka, která začala po dovršení 7 roku dítěte. Tím se ustanovila jednotná docházka do základní školy, kterou se odstraňoval systém dvou různých stupňů primární školy, základního a vyššího. Některé zdroje však také uvádějí informace o 6 leté školní docházce z konce 50. let. Vysvětlení je možno najít ve skutečnosti, že v letech 1958/59 začalo období různých experimentů ve školství. Docházelo např. ke zkracování délky vyučování v primárních i v sekundárních školách, ke změnám obsahu výuky různých předmětů, zkoumala se vhodnost systému základního vzdělání, v němž polovina času byla věnována práci a polovina výuce apod. Také lidové komuny začaly organizovat v roce 1958 své systémy vzdělávání různých stupňů, počínaje školkami a konče středními školami Nemůžeme tedy zdaleka hovořit o povinné školní docházce v pravém slova smyslu v tomto období.

Na úrovni základní školy (primárního vzdělávání) docházelo k určitému dualismu, neboť vedle škol pro děti od jejich 7. roku věku se vyskytovaly ještě další školy tohoto typu, umožňující dosažení základního vzdělání, které nebyly určeny dětem, ale mládeži a dospělým. K této vzdělávací sféře musíme ovšem přidat rovněž tzv. školy pro odstranění negramotnosti. Byly to v podstatě kroužky a kurzy fungujícími v zimním období, kde se vyučovalo čínským znakům. Vysvětlení smyslu těchto „zimních" škol je možno spatřovat ve značném procentu negramotnosti, které nová Čína převzala, jako pozůstatek po předcházejícím problematickém období (před rokem 1949). V učebním plánu typické čínské základní (primární) školy nacházíme mezi běžnými předměty rovněž tzv. týdenní shromáždění. Možná bude naše posluchače zajímat, jak takováto forma vlastně vypadala. Neradi bychom navodili představu jakéhosi nuceného, nezáživného a povinného nástupu někde na chodbě školy, jak by se mohlo snadno stát, a proto bychom chtěli posluchačům vysvětlit, co vlastně bylo podstatou takového shromáždění. Jak víme z vyprávění pamětníků, probíhalo shromáždění jako společenská akce žáků konkrétní třídy v časovém limitu 45 minut. Obsah těchto akcí býval různý. Učitelé na takovýchto setkáních například předčítali žákům povídky s výchovným zaměřením a vyprávěli příběhy ze skutečného života. Žáci mohli i sami navrhnout obsah shromáždění, kterým se pak například mohlo stát řešení určitého kázeňského problému. Takovýchto shromáždění mohlo použít rovněž vedení školy k projednávání zpráv, které se týkaly celé školy. K oznámení této akce se používalo hlášení školního rozhlasu. Obsah těchto shromáždění však mohl být určen daleko jemněji, a to vzhledem k věku žáků. Pro žáky nižších tříd pak takové shromáždění sloužilo ke kontrole plnění úkolů nebo k uspořádání výstavky dosažených studijních výsledků. Žákům vyšších tříd základní (primární) školy bylo shromáždění učeno k provádění kritiky a sebekritiky.

Jak již jsme naznačili, v rozvíjející se nové Číně byly některé z primárních škol pojaty jako experimentální. Nešlo přitom však o dílčí, nepodstatné úpravy výuky, ale zkoušení celého systému výuky. To se dotýkalo rovněž časové vytíženosti učitelů, což bylo rozdílné, naproti běžným školám, kde třídní učitelé vyučovali zpravidla čínskému jazyku a matematice a zbývající učitelé, kteří učili ostatním předmětům, měli úvazek 20 hodin týdně. Na experimentálních školách však činil úvazek třídních učitelů asi 15 hodin týdně (bez započítání třídních schůzek a školních shromáždění).

Počet žáků v čínské základní (primární) škole ve sledovaném období zaznamenal více než dvojnásobný nárůst. Oproti roku 1957, kdy statistika udávala 64 283 000 žáků, to bylo 150 941 000 žáků v roce 1975.

Vážení posluchači, to je vše v dnešním pořadu o vývoji školství v novodobé Číně. Od výkladu situace na sklonku císařství jsme tak došli k prvním kapitolám o vzdělávání na počátku vzniku Čínské lidové republiky a v dnešním pořadu jsme se zaměřili na základní školy.

Doufáme, že s námi zůstanete také u dalších pořadů o vývoji čínského školství, a že od vás budeme nadále dostávat podněty a ohlasy, a to v ještě větší míře, než tomu bylo doposud..