Dnes bychom se rádi zaměřili na poměrně málo známou problematiku, která někdy ve světě zůstává, z různých důvodů, na pokraji zájmu některých školských systémů. Jinak je tomu ovšem ve státech, které jsou lépe orientované k potřebám lidí, zejména těm vzdělávacím. Tam bývá pamatováno na široké spektrum vzdělávacích potřeb i v závislosti na případných zvláštnostech žáků.

V našem dnešním příspěvku bychom se proto chtěli zaměřit

na prvopočátky škol pro mládež vyžadující zvláštní péče v období krátce po vzniku nové republiky. O těchto školách budeme pak opět hovořit v některých dalších pořadech v souvislosti s jejich vývojem v obdobích, která jsme si pro náš zájem o čínské školství vymezili.

Nyní již tedy podrobněji k dnešnímu tématu: K výše uvedeným institucím patřily například školy pro hluchoněmé nebo školy pro převýchovu mládeže. V prvním z obou typů škol absolvovali žáci asi 10 letou docházku a za tuto dobu si měli v podstatě osvojit učivo základní školy a základy určité nenáročné kvalifikace. Zajímavé může z dnešního pohledu být, že v těchto školách od 5. třídy převládala výuka ručním pracím a kreslení. Taková konkrétní škola měla rovněž částečně internátní charakter.

Poté, co žáci ukončili docházku do poslední třídy takovéto školy, jako její absolventi se mohli například zaměřit na základní truhlářské práce ve výrobně stolů apod..

Ve druhém uvedeném typu škol se mohli vzdělávat žáci, u nichž se projevovaly velké nedostatky v chování, projevující se například krádežemi, tuláctvím, chuligánstvím, fyzickým násilím. Pobyt pro žáky v této škole měl trvat tak dlouho, dokud nedošlo ke zlepšení jejich chování. Očekávalo se ovšem takové zlepšení chování, které by zaručovalo další příznivý vývoj žáka. Učební plán těchto škol obsahoval předměty typické pro primární školu a 1. stupeň sekundární školy (méně „učeně" a spíše pro názornost řečeno – bylo to prostě asi jako první a druhý stupeň základní školy, jak si ho většina z nás spojuje s představou povinné základní školní docházky, samozřejmě s určitými rozdíly – viz následující výklad.). Do takovéto školy vstupovali však žáci od 4. ročníku základní školy a mohli docházet až do 3. ročníku nižší sekundární (střední) školy. Učební plán těchto škol obsahoval zvládnutí práce v některém oboru a žáci tak měli možnost dosáhnout určité kvalifikace.

Podle statistiky navštěvovalo v roce 1957 tyto školy v Číně na 8 000 žáků. Pro zajímavost můžeme například uvést, že později, v roce 1975, to bylo 27 000 žáků.

Alespoň tolik tedy k problematice škol pro mládež vyžadující zvláštní péče na počátku ČLR.