Posledně jsme spolu hovořili o základním vzdělání, proto nyní přicházejí na řadu školy střední. Upozorňujeme ještě, že se budeme prozatím pohybovat pouze v období několik let po založení ČLR.
Ve středoškolském vzdělávání v té době bylo možno, z dnešního pohledu, pozorovat určitou vícekolejnost. Vedle názvu střední školy nacházíme v historických pramenech i další názvy, pokrývající jiné druhy středních škol, a to „dělnicko-rolnické krátkodobé školy", „střední školy pro výuku bez přerušení zaměstnání" a „střední odborné školy." Z toho pouze poslední typ škol poskytoval odborné vzdělání. Předcházející typy středních škol měly být zdrojem všestranného všeobecného vzdělání a znalostí obecně kulturních .
Střední školy měly dva tříleté stupně, a to střední školu 1. stupně (nižší střední školu) a střední školu 2. stupně (vyšší střední školu). Střední škola 1. stupně žáky byla určena pro žáky, kteří ukončili základní školu nebo alespoň získali vzdělání na úrovni odpovídající základní školy. Minimální věk pro přijetí do nižší střední školy byl 12 roků.
Střední školy druhého stupně přijímaly uchazeče na základě zkoušek. Nejnižší věk pro přijetí na tento stupeň školy byl zpravidla 15 let. Žáci jak nižší tak také vyšší střední školy, pokud nepokračovali v dalším studiu, dostali umístěnku na některé pracoviště, kam museli, jako již absolventi školy, nastoupit.
Dalšími typy středních škol byly tzv. dělnicko-rolnické krátkodobé střední školy, v délce trvání 3-4 roky. Byly určeny pracujícím, kteří prošli
revolučními boji nebo již po nějakou dobu pracují, ale dosáhli zatím pouze základního vzdělání.
Zvláštností mezi čínskými středními školami v období nedlouho po založení ČLR byly tzv. střední školy pro výuku bez přerušení zaměstnání (tj. při zaměstnání). Jejich cílem bylo nabídnout středoškolské vzdělání 1. nebo 2. stupně. Při přijímání na tyto školy nebyl věk uchazečů stanoven.
Jako další typ středních škol se vyskytovaly střední odborné školy, mezi něž se řadilo několik variant institucí, souhrnně označovaných jako technické školy (školy průmyslové, zemědělské, spojů, dopravní i jiné podobné). Docházka do těchto školách dosahovala délky dvou až čtyřech let. Přijímali se absolventi střední školy 1. stupně nebo uchazeči, kteří měli vzdělání odpovídající 1. stupni střední školy. Věk ke vstupu nebyl stanoven.
Další zvláštností čínských středních škol tohoto období byla tzv. pedagogická učiliště 2. stupně. Do takovýchto škol mohli být přijati uchazeči po absolvování 1. stupně střední školy, nebo uchazeči se vzděláním, které 1. stupni střední školy odpovídalo. Kromě toho byla zákonem umožněna rovněž tzv. pedagogická učiliště 1. stupně, která byla určena již pro absolventy primární školy nebo se vzděláním primární škole odpovídajícím. Při obou typech pedagogických učilišť mohly být zřizovány jednoleté kurzy pro vzdělávání učitelů.
Kromě toho existovala pedagogická učiliště pro přípravu učitelů středních škol.
Posledním typem sekundárních škol byly lékařské, obchodní, bankovní, družstevní, umělecké a podobné školy. Podmínky pro uchazeče, jakož i délka studia, odpovídaly technickým středním školám.
Po architektonické stránce byla nižší střední škola zpravidla spojena s vyšší střední školou. Střední školy, které patřily v daném období v Číně k nejlépe vybaveným, bývaly umístěny v pavilónech, které obsahovaly objekty s učebnami, odbornými posluchárnami, laboratořemi, internáty, hudební síní, kreslírnou, knihovnou o desítkách tisíc svazků knih. Pro zajímavost můžeme pro naše posluchače uvést, že mezi těmito knihami se nacházely i překlady české literatury faktu, či zábavné literatury. Dále tyto pavilóny byly vybaveny dílnami pro dřevozpracování a kovozpracování, jídelnami, kuchyní, místnostmi pro gymnastiku žáků, krytou a otevřenou tělocvičnou s přístřeškem, ošetřovnou, ubytovnami pro učitele, kulturním domem, sportovními hřišti. Školní komplex také obsahoval pokusné pole a pozemek pro zeměpisný kroužek s pomůckami pro meteorologická pozorování.
Personální zabezpečení takovéto školy bylo tvořeno ředitelem, který měl pedagogického zástupce a zástupce pro politickou výchovu učitelů a ostatních pracovníků, dále vedoucím oddělení pro vyučování s jeho třemi zástupci. Zajímá vás, co měli tito zástupci na starosti? Tito zástupci byli určeni pro řízení práce třídních učitelů nižší střední školy, pro řízení práce třídních učitelů vyšší střední školy a pro dohled na tělesnou výchovu a hygienu Dále k personálu patřil vedoucí oddělení pro administrativu se dvěma zástupci, učitelským sborem, dvěma lékaři a dvěma zdravotními sestrami, dále zhruba třemi desítkami administrativních zaměstnanců a přibližně stejným počtem zřízenců, pomocných sil a kuchyňského personálu. Celková délka docházky do středních škol 1. a 2. stupně byla 6 let.
Vážení posluchači, to byl další z našich pořadů o vývoji školství v nové Číně, který se zabýval středoškolským vzděláním v období krátce po vzniku Čínské lidové republiky.
Těšíme se na Vaše ohlasy a dopisy.
