Vážení posluchači a čtenáři našich webových stránek, děkujeme vám za vaši dosavadní přízeň a ohlasy. Těší nás, že dostáváme dotazy k nejrůznějším typům škol i školské problematiky, na kterou se budeme snažit v dalších a příslušných příspěvcích odpovědět. Dnes bychom se chtěli zabývat vysokými školami. Pro větší přehlednost zůstaneme však ještě v období několik málo let po vzniku Čínské lidové republiky a v některém dalším výkladu se budeme zabývat rovněž těmito školami i v obdobích, která jsou přece jen bližší současnosti.

Ke vzdělávacím zařízením v té době patřily v Číně univerzity, akademie a instituty.

Univerzity a akademie se vyznačovaly zpravidla tříletým až pětiletým vzděláváním. Studium na institutech trvalo od 2 do 3 let. Na univerzity a instituty mohli být přijati absolventi střední školy druhého stupně nebo se vzděláním tomuto stupni odpovídajícím. Zajímavé je, že věk pro přijetí na vysokou školu nebyl stanoven.

V Číně v té době existovala rovněž možnost studia 2. stupně vysoké školy (tj. na terciární úrovni). Říkalo se jí aspirantura a toto vzdělávání měla na starosti příslušná oddělení při univerzitách a akademiích.

Pro zajímavost si můžeme dále uvést několik příkladů typických vysokých škol z tohoto období, tak, jak v tehdejší době rozvíjela svoji činnost v Číně 50. let. Takovouto typickou vysokou školou byla Pekingská univerzita (Peking University), která sice byla založena již roku 1898, ale v roce 1952 byla reorganizována, přičemž se do ní začlenily ústavy z oboru přírodních věd a věd humanitních z původní Pekingské univerzity, univerzity Čching-chua a univerzity Jen-Čing. Peking University měla po své reorganizaci celkem 14 fakult, a to: matematiky a dynamiky, fyziky, chemie, biologie, geologie a zeměpisu, historie, čínského jazyka a literatury, ruského jazyka a literatury, orientálních jazyků, západoevropských jazyků a literatury, filozofickou, ekonomickou, právnickou, knihovnictví. Tato univerzita také pořádala zvláštní kurzy čínštiny pro zahraniční studenty. Peking University je označována za první národní univerzitou v historii nové Číny. Možná vás bude zajímat malé srovnání s nedávnou dobou, například s rokem 2005: V toto roce dosáhla Peking university 31 fakult a 14 kateder. Měla 100 pregraduálních programů, 221 magisterských programů, 199 doktorských programů a 35 post – doktorských programů.

Jako další typickou vysokoškolskou instituci z doby krátce po vzniku ČLR je možno uvést pedagogickou univerzitu, Beijing Normal University, (Pekingská pedagogická univerzita). Tato instituce vznikla původně v roce 1902. Na konci 50. let minulého století byla reorganizována, poté, co k ní bylo přidáno několik fakult z jiných vysokých škol. Tato univerzita tím dosáhla počtu 10 fakult s celkově 50 katedrami. Byly to fakulty:

pedagogická (s oddělením předškolní a školní pedagogiky), čínského jazyka, dějin, ruského jazyka, politické výchovy, matematiky, fyziky, zeměpisu, biologie, chemie.

Na fakultě pedagogické, která měla celkem 6 kateder (pedagogiky, dějin pedagogiky, psychologie, předškolní výchovy, hygieny a katedru metodiky předmětů základní školy) bylo možno studovat předškolní pedagogiku a pedagogiku školního věku. Absolventi se stávali učiteli pedagogiky a psychologie na pedagogických školách pro vzdělávání učitelek mateřských škol a pro vzdělávání učitelů základních škol.

Univerzita byla řízena rektorem se dvěma prorektory. Rektorát měl oddělení studijní, administrativní, oddělení pro výzkum a oddělení kádrové. K dispozici byla pedagogická rada, které předsedal rektor. Členy této rady byli prorektoři, děkani fakult, zástupci mládežnické organizace působící při univerzitě a dále také zástupce stranické a odborové organizace. Každá fakulta měla svého děkana a několik proděkanů, rovněž tak vědecké rady řízené děkanem a svým složením v podstatě „kopírujícím" rektorát univerzity.

Univerzita měla dále oddělení pomůcek, které se zabývalo vývojem a výrobou pomůcek a mělo 10 zaměstnanců. Měla také k dispozici knihovnu s 1 miliónem svazků knih. Při této univerzitě působilo po jedné mateřské, jedné základní a jedné střední škole. První ze zmiňovaných škol byla dislokována v rámci vysokoškolského kampusu, další dvě mimo něj.

Na pedagogické univerzitě studovali budoucí učitelé vyšších a nižších středních škol a dále učitelé politické výchovy.

Studijní plán takovéto typické pedagogické univerzity obsahoval ze 30 procent hodin všeobecné předměty – pedagogiku, psychologii, ruštinu, tělesnou výchovu, politickou výchovu a metodiky příslušných předmětů. Studenti se společenskovědním zaměřením studovali týdně 20 až 25 hodin, studenti se zaměřením přírodovědným okolo 25 až 30 hodin týdně.

Učitelé na fakultách této univerzity samozřejmě také pracovali vědecky. Tak například, vědecká práce členů pedagogické fakulty byla zaměřena na výzkum zlepšování pedagogické činnosti, věkových zvláštností dětí, výchovných problémů na středních školách, pramenů čínské pedagogiky, pedagogických názorů starověkých čínských filozofů, - činnosti třídních učitelů.

Vysoké školy pedagogické připravovaly své absolventy k učitelství na vyšších středních školách. (K přípravě pro práci na středních školách 1. stupně byly určeny dvouleté vyšší pedagogické školy).

Tato etapa vývoje čínského školství znamenala především velký nárůst škol a žáků. Byla rovněž význačná tím, že se v ní začala formovat výraznější podoba čínského školského systému, v němž na sebe školy navazovaly. Nicméně stále ještě probíhala likvidace negramotnosti. Vzdělávání bylo i z tohoto důvodu již zpřístupněno všem věkovým kategoriím.

Vážení přátelé, to je pro tentokrát vše o vysokých školách v období krátce po vzniku ČLR, na které jsme se zaměřili v rámci dnešního výkladu.

Na závěr tedy můžeme k této problematice stručně zopakovat, že v průběhu vývoje od založení ČLR do Kulturní revoluce došlo k velkému nárůstu počtu škol, počtu žáků a studentů. Probíhající experimenty ve školství napomáhaly ke hledání optimálních obrysů školského systému, ve kterém se však stále ještě projevovala potřeba intenzívně řešit problém negramotnosti, který ČLR převzala jako dědictví z válečného období, které předcházelo jejímu vzniku.

Vzdělávání díky tomu probíhalo prakticky ve všech věkových kategoriích. Toto období ve vývoji čínského školského systému se také vyznačovalo rozsáhlou aplikací zkušeností ze školství tehdejšího Sovětského svazu.