Vážení posluchači a čtenáři našich webových stránek. Děkujeme vám za ohlasy a reakce na články o vývoji čínského školství. V této části výkladu se dostáváme k období, o němž se vždy zpravidla poměrně nesnadno píše. Avšak na počátku těchto článků jsme si vytkli, že se jím také budeme zabývat, a proto není možné se vzdát tohoto tématu jen s poukazem na nedostatek vhodné literatury apod. Budeme se snažit proto přinést v několika dalších článcích alespoň ty nejdůležitější údaje, které bylo možno v běžných odborných publikacích ke školství z tohoto období nalézt. Budeme také rádi, když i tentokrát dostaneme od vás otázky a podněty, na které budeme moci odpovědět a zpřesnit tak informace o jednotlivých typech škol v tomto období.
Roky 1966 - 1976 se vyznačovaly průběhem Kulturní revoluce. Je třeba poznamenat, že údaje o délce trvání tohoto období se poněkud liší. Uvádí se také, že jde o časové rozmezí datující se počátkem roku 1966 a koncem dubna 1969, nicméně se připouští, že vliv kulturní revoluce byl patrný až do roku 1976. Tato doba se také označuje také jako „desetiletí chaosu".
Kulturní revoluce zasáhla nepochybně rovněž čínské školy. Učitelé těchto škol se stávali oběťmi perzekucí a došlo dokonce k několikaletému uzavření univerzit.
Z dnešního pohledu může posluchače poněkud překvapit, že hlavním nositelem snah o radikální změny v několikaletém počátečním období kulturní revoluce se mnohdy stávala mládež. Dokladuje to mnoho vzpomínek lidí, kteří se v tomto období nacházeli ve věkové kategorii studentů středních a vysokých škol. Jak pokračovala kulturní revoluce, byla řada mladých lidí odeslána na venkov, kde měla nejen šířit revoluční myšlenky, ale rovněž se poučit o praktickém životě.
Přes chaotický a často nepříznivý ráz tohoto období můžeme pozorovat i některé výraznější výsledky Číny, které nepochybně ovlivnily, i když třeba jen zprostředkovaně a později, čínské školství. Byly to například možností vysílat do zahraničí více studentů, nebo se odklonit od jednostranného sovětského vlivu na čínské školství, popřípadě se ještě více oprostit od mnohasetletých tradic vzdělávání v Číně a více se ve vzdělávání orientovat na potřeby aktuálního období. Jako dalších několik výrazných příkladů, které se váží k tomuto období, je možno uvést, že v dubnu 1970 Čína dosáhla, nepochybně také jako výsledek práce svých kvalitně vzdělaných odborníků, vypuštění své první umělé družice Země a rok 1971 byl pro Čínu velmi významný jejím obnovením postavení a veškerých práv v OSN. (V říjnu 1971 Valné shromáždění OSN na svém 26. zasedání přijalo rezoluci č. 275, kterou z OSN vyloučilo zástupce taiwanských orgánů a zároveň obnovilo postavení a veškerá práva ČLR.) Jako zajímavost je možno také uvést skutečnost, že za Kulturní revoluce začal v dalších jazykových mutacích, mimo jiné i v české řeči, vysílat Rozhlas Peking (dnešní Čínský rozhlas pro zahraničí, CRI) a toto vysílání, které na svém počátku přinášelo různé autentické záběry z probíhající Kulturní revoluce, nepřetržitě pokračovalo i v dalších letech. Tehdejší čínští studenti českého jazyka, kteří stáli u zrodu českého vysílání v podzimních měsících roku 1968 to neměli vůbec lehké a mnohé jazykové problémy češtiny museli zpočátku konzultovat hlavně mezi sebou navzájem. Přesto vzniklo hodnotné vysílání, které přinášelo autentické zprávy, hudbu i komentáře z tohoto období ve večerních hodinách ve dvou půlhodinových programech, které se v tehdejším Československu daly zachytit mezi 20.00 a 21.00 hodinou na krátkých vlnách přibližně v pásmech 31 a 41 metrů. Zájemce o pedagogiku jistě potěší, že ke konci 90 let minulého století se v českých programech CRI, mimo jiné, ve zvýšené míře začaly vysílat i mnohé jinak obtížně dostupné, informace z čínského školství. Ale vraťme se ještě na chvíli zpět do, v úvodu vymezeného, období.
V roce 1976 zemřeli dva nejvyšší čínští představitelé, a to Zhou Enlai a Mao Zedong a ke konci Kulturní revoluce proběhla kritika tzv. „gangu čtyř". („Gangem čtyř" se nazývala skupina politických představitelů, která byla obviněna z odpovědnosti za zločiny spáchané v průběhu Kulturní revoluce a nakonec došlo k jejímu uvěznění.)
V posledním roce Kulturní revoluce došlo sice k asi dvojnásobnému nárůstu procentového podílu všech žáků a studentů oproti roku 1960, avšak bylo to na úkor značného vzestupu žáků základní školy, při poklesu počtu vysokoškolských studentů o polovinu, oproti roku 1960.
Lze tedy na závěr shrnout, že vývoj čínského školství v námi analyzovaném období byl vážně poznamenán výše uvedenou Kulturní revolucí, která je v současné Číně vnímána především jako období chaosu.
To je vše k dnešnímu obecnějšímu celkovému pohledu na období, v jehož rámci bychom chtěli od příště začít hovořit, v několika příspěvcích, o jednotlivých typech škol.
