Byla to starobylá hedvábná cesta, po které dorazil do Číny buddhismus a byla to opět tato stará obchodní stezka po které se v roce 630 vydal slavný čínský buddhistický mnich Süancang. Namířil si to do Indie, kde pobýval 14 let a studoval buddhistickou filosofii u indických mistrů, zejména v slavném centru buddhistického učení v Nalandu. Když se tento rodák z dnešní středočínské provincie Chenan v roce 644 vracel do rodné Číny, přinesl sebou 657 buddhistických textů, psaných v sanskrtu. Usadil se v Čchang-anu, dnešním Sianu a v chrámu pod Husí pagodou je dalších 20 let překládal do čínštiny.

V roce 646 Süancang dokončil knihu o své cestě na Západ pod názvem "Zápisky o západních krajinách za Velkých Tangů", která se stala jedním z primárních zdrojů pro stadium starověkých dějin Indie. My si z ní přečteme několik úryvků z Knihy šesté a jedenácté v překladu Josefa Kolmaše:

"Vedle královského palace v Sinhale se nachází vihíra s Buddhovým zubem vysoká několik set stop, skvící se klenoty a perlami a zdobená vzácnými drahokamy. Nad vihárou se tyčí sloup, na kterém je umístěn velevzácný rubín padmarága. Tento drahokam vydává záři viditelnou ve dne i v noci. Z dálky se jeví jako jasná hvězda. Král omývá Buddhův zub třikrát denně, někdy dokonce provoněnou vodou, a pálí přitom vonný prášek. Ať už jej umývá, nebo vykuřuje, je celý ten obřad doprovázen obětováním nejcennějších klenotů.

Vedle viháry s Buddhovým zubem stojí menší vihára, zdobená nejrozmanitějšími drahokamy. Uvnitř ní se nachází Zlatá Buddhová socha, kterou dal ulít v životní velikosti kterýsi dřívější tamní král. Ten take později ozdobil temeno její hlavy vzácným drahokamem.

Časem se vyskytl jakýsi zloděj, který si usmyslel, že ten vzácný drahokam ukradne. Avšak drahokam byl uložen za dvojitými dvěřmi a byl pečlivě střežen. I prokopal si k němu podzemní chodbu, jíž do viháry pronikl s cílem, že si drahokam odnese. Ale když už po něm natahoval ruku, drahokam se mu vzdaloval tu do výšky, tu do dálky. Když mu jeho zlodějský plan nevyšel, vycouval z tunelu ven z povzdechem: "Když Tathágata v dřívějších dobách vedl život bódhisattvy, projevil velkodušnost a slavnostně přísahal, že z lásky a soucitu ke čtyřem skupinám tvorů obětuje pro ně všechno, od vlastního života až po vlastní zemi a město. Teď však vidím, že socha, která tu místo něj stojí, se vzpírá drahokam vydat. Toto jeho počínání se v daném případě nezdá srovnávat s jeho dřívějšími krásnými slovy." Nato socha sklonila hlavu a drahokam mu vydala sama.

Když zloděj drahokam tímto způsobem získal, šel ho prodat obchodníkům. Ti, jen co drahokam spatřili, vykřikli: "Vždyď je to drahokam, co vsadil do temene zlaté Buddhovy sochy jeden z našich dávných králů! Odkud jsi ho vzal? A že si nám to troufáš nabídnout ke koupi?"

Poté ho odvedli ke králi a vše mu pověděli. Ten se toho člověka otázal, odkud klenot má. Zloděj pravil: "Daroval mi ho sám Buddha" Já jsem nic neukradl." Král jeho slovům nevěřil a nakázal sluhovi, aby šel tu věc prošetřit přímo na místo. Ten zjistil, že socha má dosud předkloněnou hlavu. Král v tom viděl zázrak, což naplnilo jeho nitro čistou a pevnou vírou. Toho člověka nepotrestal, naopka, drahokam od něj koupil a ozdobil jím temeno hlavy Buddhovy sochy. Jelikož socha sama naklonila hlavu, zůstává v této pozici dodnes."

Süancang se na svých cestách dostal do Buddhova rodiště - Lumbini, dnes na území Nepálu. Navštívil take jelení oboru v Sarnathu, v dnešní Indii, kde měl Buddha své první veřejné kázání.

Süancangová kniha "Zápisky o západních krajinách za Velkých Tangů" byla nejprve přeložená do francouzštiny, pak do angličtiny a dalších světových jazyků.