Na jihu Číny v Čuangské autonomní oblasti Kuang-si leží autonomní okrsek etnické skupiny Tung. Tvoří ho stovky národnostních vesnicí. K nim patří k Chen-yang, který je jednou z nejkrásnějích vesnicí s prostými lidovými zvyky. Právě v této vesnici jsme se seznámili s pestrou hostinou národnosti Tung.

Tungové představují národnost, které se nejvíce líbí zpěv. Zmíněná pestrá hostina nese název „Baijia-yan". K jejímu vzniku se váže národnostní legenda. Ve starodávné době byla jedna vesnice Tungových zasažena útokem ďáblem povodní. V okamžik zaplavení rýžové pole, domů a vesničanů sletěl z nebes hrdina, který silnou paží vysekal hřbet ďábla. Aby projevila úctu hrdinovi, každá usedlost ho chtěla pozvat na jídlo. Hrdina však musel odjet už druhého dne a nemohl navštvítit jednotlivé usedlosti. Tak co dělat? Krásná tungská holka měla dobrý nápad, že by mohla celá vesnice pohostit hrdinu najednou a že by každá usedlost měla pro hostinu uvařit své nejlepší jídlo. Tungové později nazývají takovou hostinu Baijia-yan, neboli hostinu připravenou stovkou usedlostí, která se zachovává dodnes a pořádá se na přivítání vzácného hosta a nebo při radostných příležitostech včetně shromáždění vesničanů.

Jakmile jsme se dostavili do vesnice Chen-yang, odpálením raket a ohňostrojů nás slavnostně přivítal muž tungského původu v černých národnostních krojích. V té chvíli přicházela k nám dívka, která nosila světlomodré šaty, černomodrou sukni a stříbrné ozdoby na hlavě a při zpívání nás vyzývala k přípitku. Host by měl do vesnice vstoupit jen poté, co nabídnutý pohár vypil najednou a smetl prach od těla větvičkou plnou zelených listů.

Zástup kluků nám ihned zahrál na Lushengu, který je nejoblíbejnějším hudebním nástrojem národnosti Tung. V doprovodu skladby tancovali dívky, které drží v ruce sluneční deštník ozdobený peřím a přivedly nás na náves, kde se má pořádat hostina Baijia-yan.

Lusheng se skládá z pěti až šesti bambusových trubiček nestejné délky. Tungové se domnívají, že bez skladby hrané na Lushengu je těžko vytvořit radostné ovzduší. Vždy před zahájením hostiny se tak podává taneční vystoupení mužů s Lushengem. V té chvíli i staří lidé rádi tancují, aby se mj. mohli natáhnout před jídlem.

Veselá hudba z Lushengu se ozývala až do chvíle, kdy slunce zapadalo. Všichni zastavili taneční kroky a na náves přicházely starší ženy s košíkem na jídlo a konvičkou na alkohol. V době tancování byly vlastně zaneprázdněny v přípravě lahůdek a nyní je čas na prezentaci jejich kuchařského umění.

Před zahájením hostiny je dalším aktem, že by nejstarší úctyhodný příslušník vesnice měl všem přímomným předčítat místní předpisy a pravidla. Chtějí ptostřednictvím tohoto ceremoniálu vychovat celou vesnici k semknutí ve prospěch rozkvětu domova. V tungských vesnicích se starší lidé těší velkému respektu a úctě. Je všude zřízen Svaz stařenců, který rozhoduje o důležitých vesnických záležitostech.

Hostina může být oficiálně zahájena hned po přečtení místních pravidel. Tungovým se líbí kyselé potraviny, které zřejmě napomáhají strávit jejich hlavní jídlo - krihovité rýže. V hostině se nabízí například fazole, česnek, ředkev, paprika, kapr, rak, a maso labutí, kachní a vepřové. Veškeré chody jsou nakyslé pro to, že byly nechány nakvasit v hliněném džbánu.

Na hostině Tungové připravují voňavý liker z lepkavé rýže. Jejich přípitkový způsob je velmi zvláštní, že dívka nebo kluk při zpívání jde k hostu, chytí se ho za oko a přilívá pohár likeru do úst. Domnívají se, že jen tak mohou projevit uvítání a přání vzácnému hostu.

Na hostině můžeme kromě zvláštního likeru ochutnat i olejovitý čaj, který je vlastně kaše zhotovená z uvařené čajové vody společně se smaženými burskými oříšky, hrachy, bílými boby a rýžovými zrnky. Tento typ čajového nápoje může osvěžit oči, zmírnit žízeň a oživit duševní stav.