Etnická skupina Tchu-ťia osidluje především středočínské provincie Chu-pej a Chu-nan a zabývá se zemědělstvím. Dnes se společně vypravíme do starobylého tchu-ťiaského městečka Fu-žung-džen, který lze doslovně přeložit jako „městečko lotosu".

Městečko se nachází v západní části provincie Chu-nan. Před 2000 lety zde bydlel tchu-ťiaský král, proto se také nazývá Vesnicí královskou. V městečku se táhne 3 kilometrová kamenná ulice. Hladký povrch cesty ukazuje dlouhou historii městečka. Na obou stranách ulice jsou bok po boku prastaré dřevěné patrové domky, které se opírají o dřevěné sloupy, stojící na kamenu nebo ve vodě.

Tchu-ťiaská dívka Wen Ťuan má k dispozici nejstarší domek v tomto městečku. Uvedla, že Tchu-ťiaové rádi žijí na kopci nebo u vody. V přízemí, tedy pod první podlahou, je skladiště dříví. Lidé bydlí na prvním patře.Taková stavba je důsledkem nerovného terénu a také pro ochranu před útokem zvěře.

Otec dívky rád sbírá starožitnosti národnosti Tchu-ťia. V domku její rodiny najdete různé tchu-ťiaské předměty, jako např. zemědělské nářadí, pec, kroje pro různé příležitosti atd. Wen Ťuan řekla, že se její rodina vystěhovala do nového domku ve větším městě. Přesto tento starý domek uchovávají, aby turisté mohli poznat historii tchu-ťiaské národnosti.

Čím dále tím více tchu-ťiaských rodin má jako Wen Ťuanina dvě obydlí. Na konci kamenné ulice byla již vybudována řada nových domků, buď dřevěné se sloupy na své dolní části, nebo normální betonové. Zatímco si majitelé těchto domků nechávají staré byty pro účely turistiky nebo obchodu. Zde se prodávají tradiční tchu-ťiaské stříbrné šperky a ozdoby, tkaniny, batiky a další řemeslné výrobky. Tchu-ťiaským ženám se líbí stříbrné šperky a ozdoby, jako jsou náramkové řetězy, náušnice, misky, tyčinky, které umí zhotovit skoro každý tchu-ťiaský muž.

Nejspecifičtějším řemeslným výrobkem ve městečku Fu-žung je pak brokát, který se tchu-ťiasky nazývá „Si-lan-kcha-pchu". Podle zvyku této národnosti se děvčata začínají učit vyrábět brokát už ve věku 11 nebo 12 let. Nevěsta musela mít s sebou ručně tkaný brokát jako věno a z toho potom zhotovit záclony do bytu, na dveře, přikrývky a prostěradla.

Dnes mohou tu-ťiaské nevěsty disponovat novým věnem, jako je hedvábí, bavlněný brokát, lednička nebo barevný televizor. A tak brokát už sami nevyrábějí. Přesto toto řemeslo mezi tchu-ťiaskými ženami zůstává. Například stařec Siang Chung-fa zřídil dílnu na výrobu brokátů a zaměstnal přes 10 tchu-ťiaských žen, které v dílně pracují mimo zemědělskou sezónu. V jeho novém domku jsou samé ukázky brokátů. Poznamenal, že při tkání používají tmavší hedvábí jako osnovu a pestřejší silnější hedvábí, bavlněné niti a vlnu jako útku. Jak dále informoval, Tkají to na tchu-ťiaském tkalcovském stavu. Používají 108 druhů nití. Některé barvy se ani nedají pojmenovat. Jen u bílé mají více než 10 variant.

Vzorky těchto brokátů líčí někdy přírodní krajinu, ptáky, zvířata, květiny a trávu, jindy se podobají písmu, jako je čínský znak radosti, štěstí a dlouhý život. Kromě toho také odrážejí tradiční tchu-ťiaské tance a modlitební obřad.

V místních hospodách se prodává tchu-ťiaská specialita, totiž tvaroh z rýže. Hospoda paní Jang Feng je známá zejména proto, že byla natočena do filmu Městečko lotosu. Rádi ji navštěvují jak zdejší obyvatelé, tak turisté, aby ochutnali tvaroh z rýže, připravený s polévkou a různým kořením. Paní Jang řekla, že život ve velkých městech je pohodlnější, ale radši zůstává v domově a vyrábí svůj tvaroh.