Vážení posluchači, v našem dnešním programu vás informujeme o knize „Střed," která byla významným příspěvkem k pedagogické teorii ve staré Číně. „Střed" a pak „Velké učení," „Výroky Konfucia" a „Mengzi" jsou nazývány „čtyřmi knihami," která jsou klasická čínská díla. Vážení posluchači, dále si poslechněte podrobnější informace.
„Střed" je dílem pedagogické teorie, kterou konfuciánství vysvětluje „cestu střední," tedy střed mezi dvěma krajnostmi a staví se za vzdělání lidskosti. Zdůrazňuje, že od teorie středu se člověk nemůže ani chvíli oddálit. Tzv. „střed" neznamená míru nedostatku, ani přebytku, nýbrž uprostřed, na střední přiměřené poloze. To je ale poměrně nejasné pojetí. Neobyčejnost této knihy tkví v tom, že toto její pojetí je těsně spjato se vzděláním člověka a jednáním člověka ve společnosti
Hlavní význam střední cesty znamená, že člověk má svědomitě provádět sebevzdělání, sebekontrolu a sebezdokonalování s cílem, aby se z něj stal člověk se vznešenou ideou. Sebevzdělání probíhá v průběhu celého života člověka, který se ani na chvíli nemůže oddělovat od sebevzdělání. Kdybychom se chtěli vzdělávat v celém průběhu života, potřebovali bychom ducha energického sebeomezení a sebekontrolu. Takový duch znamená být opatrný, i když je člověk sám, kdy jiní lidé nepozorují jeho jednání a neuslyší jeho slova. I v takovém prostředí může člověk stále v srdci provádět pečlivou sebekritiku, sebeomezení a sebekontrolu.
Podle analýzy známých čínských ideologů ze staré Číny je teoretickým základem střední cesty jednota člověka a nebes. Konkrétní náplň střední cesty má „pět vztahů" a „devět věcí." „Pět vztahů" je hlavně pro řešení pěti lidských vztahů v duchu střední cesty. Jsou to vztah mezi císařem a úředníky, tedy vztah mezi nadřízeným a podřízeným, vztah mezi otcem a potomky, vztah mezi manželem a manželkou, vztahy mezi bratry a vztahy mezi přáteli. Těchto pět vztahů jsou mezilidské vztahy, které všeobecně existují ve světě. „Devět věcí" je devět konkrétních záležitostí, které se provádějí v duchu střední cesty. Tyto záležitosti jsou sebevzdělání, respekt k moudrým, šetřit příbuzné, uctívat ministry, pečovat o úředníky (ty, kdo jsou schopní), chovat obyvatele s láskou, poradit a podporovat všechny řemeslníky, pohostit hosty z daleka a uklidnit vůdce vazalských států. To znamená, že sebevzděláním dosáhneme vznešené povahy, respektováním jiných vyloučíme podezření ze ,,šetření příbuzných," ničením sporů a nenávisti mezi bratry a bratranci, uctíváním ministrů získáme střízlivost při řešení politických záležitostí, péče o úředníky vede k tomu, že schopní lidé budou ze všech sil vracet na oplátku, a když chováte obyvatele s láskou, obyvatelé budou nabádáni k dobrému. Když poradíte a podporujete různé řemeslníky, zboží a majetek budou dostatečné. Když pohostíte hosty z daleké cesty, budete mít stále víc přátel. Když uklidníte vůdce vazalských států, země bude mít mír.
Ve skutečnosti existovalo podobné myšlení jako „střední cesta" i v staré západní filosofii. Řecký myslitel Aristoteles viděl spojitost mezi střední cestou a omezením a domníval se, že všechny věci se řídí střední cestou.V etice měl Aristoteles za to, že veškeré jednání člověka má tři stavy, a to přebytek, nedostatek a přiměřenost. Přebytečnost a nedostatek jsou charakteristické rysy zla a pouze střední cesta je zvláštnost ctnosti a kriterium morálky.
„Střední cesta" je důležité kriterium klasické čínské filosofie, které hluboce a v širokém měřítku ovlivnilo povahu Číňanů. Kniha „Střední cesta" jako stará klasika hluboce ovlivnila rozvoj čínské kultury a řada konstatování z této knihy má význam i dnes. Má pozitivní význam pro posílení sebevzdělání člověka a řešení mezilidských vztahů.
