„Pávi letí k jihovýchodu" je první dlouhá epická báseň v čínské literatuře, a také nejdelší epická báseň ve staročínské literatuře. Celá báseň má přes 350 veršů s více než 1700 čínskými znaky. Námět básně vychází z tragedie manželství, ke které došlo kolem 2. století v jižní Číně. Jejího autora dnes už nelze dokumentovat.
„Pávi letí k jihovýchodu" vypráví ucelený příběh, využívá prostá slova a má dobře uspořádanou strukturu. Její postavy mají výrazné rysy. Celá báseň je napsaná realistickým epickým způsobem a přitom je naplněna romantickou fantazií. Báseň je prodchnutá smutnou náladou.
„Pávi letí k jihovýchodu" popisuje staročínský příběh mladého muže Jiao Zhongqinga a jeho chytré manželky Liu Lanzhi, kteří se milovali, ale nemohli žít spolu. Chytrá, dovedná Liu Lanzhi a Jiao Zhongqing se měli rádi, ale matka manžela nesnášela snachu a rozhodně ji vyháněla ze svého domu. Jiao Zhongqing si přál v konflitních situacích zmírnit rozpory a všemožně žadonil. Rozpory se však neřešily a matka vynadala svému synovi. Jiao Zhongqing nechal nuceně svou ženu odejít a vrátit se do jejího domu. Když se loučili, oba milenci vyjádřili vzájemné hluboké city. Přísahali, že odmítnou další manželství. Budou žít a zemřou spolu. Rodiny obou stran ale vyvíjely silný nátlak, aby oba založili nové rodiny. Liu Lanzhi se v situaci bez pomoci utopila a když se Jiao Zhongqing dověděl tuto nešťastnou zprávu, oběsil se na stromě. Velmi zamilovaný manželský pár se tak obětoval pod nátlakem feudálního etického kodexu. V závěru báseň popisuje, jak dva ptáci dlouho létali nad jejich hroby a nechtěli odletět.
Báseň „Pávi letí k jihovýchodu" vylíčila tragedii milujícího se páru mladých lidí, kteří se nemohli dostat z rozporů dvou záležitostí, tedy věrnosti k lásce a synovské a dceřinné oddanosti vůči rodičům. Báseň tak pranýřovala hřích feudálního etického kodexu, nadvlády vedoucího rodiny a pojetí o silných a vlivných rodinách a vyjádřila správné přání mladých milenců, kteří žádali samostatnost v manželství. Báseň má proto hlubokou ideovou hodnutu a vyjadřuje přání. Je to reprezentativní básnické dílo starověkých Číňanů, kteří začali přemýšlet o poutech feudálního etického kodexu a jejich neblahém vlivu. Hrdinka Liu Lanzhi byla věrná své lásce, vedla nekompromisný boj proti feudálním silám a etickému kodexu, a tak se stala ženským vzbouřencem v dějinách čínské literatury a její příběh se pak předával z úst do ústa mezi mladými lidmi.
Realistická umělecká tvorba této básně znamená vynikající příklad v čínské klasické literatuře. Romantický závěr básně přímo ovlivňuje psaní a šíření pozdějších milostných příběhů. Podobný tvůrčí způsob využívá i klasický čínský milostný příběh „Lian Shanpo a Zhu Yingtan." Oba milenci Liang Shanpo a Zhu Yingtai nemohli uzavřít manželství a po smrti se změnili ve dva motýly, což sděluje, že s věrnou láskou sympatizuje i bůh.
Báseň „Pávi letí k jihovýchodu" úspěšně vytvořila tři živé a výrazné postavy: chytrou snachu Liu Lanzhi, jejího manžela Jiao Zhongqinga, který byl sice slabý, ale oddaný lásce a dále drsnou a nespravedlivou matku Jiao Zhongqinga. Tyto postavy poskytují látku pro tvorbu literárních a uměleckých děl v pozdější době. Báseň „Pávi letí k jihovýchodu" pak byla dramatizována do různých divadelních žánrů a inscenována na jevišti. Mezi lidmi je populární.
