Vážení posluchači, v dnešním programu vás informujeme o staročínské básni „Kůň pije z vodní nádrže pod velkou zdí." Tato báseň byla napsána asi přede dvěma tisíci dvěma sty let. Jejího autora dnes už nemůžeme zjistit. Ve starobylé čínské literatuře existovaly milostné básně, které dosáhly velkého úspěchu. Tyto básně popisují, jak vdané ženy myslí na své muže, kteří buď slouží na vojně anebo studují mimo domov. Jde o tzv. básně stížností v ženském budoáru. Báseň Kůň pije z vodní nádrže pod velkou zdí je právě reprezentativní dílo tohoto druhu básní.
Název básně Kůň pije z vodní nádrže pod velkou zdí byl tehdy běžný a neznamenal konkrétní skutečnost. Tato epická báseň má dvacet veršů, každý verš má pět slov. Báseň popisuje náladu jedné ženy, která myslí na svého manžela putujícího dalekou cizí krajinou. Báseň byla psaná ryzími a populárními slovy a byla dobře čitelná.
Celá báseň se rozvíjí podle neustále se měnících myšlenek jedné ženy. Na začátku básně se píše: Zelená tráva roste u řeky, tráva vede k daleké cestě. Žena však nemůže celý den myslet na svého muže, který je daleko od svého domova, může ho jen vidět ve snu. Ve snu jsem viděla muže sedícího u mě, jakmile jsem se ale vzbudila, hned jsem si uvědomila, že muž je stále pryč. Jinde znamená různé oblasti, manžel tam putuje a já se s ním nemohu setkat.
V krátkých osmi verších prožila hrdinka básně několik myšlenkových převratů. Její nálada se měnila, někdy byla šťastná a někdy byla smutná, což v plně míře popsalo její toužebnou vzpomínku na jejího muže. Báseň popisuje různé iluze, které si tato žena dělala. Tyto iluze vypadají jako by byly pravdivé, proto jsou velmi dojímavé. Druhá část básně pojednává o tom, že někdo přinesl poselství a paní obdržela dopis napsaný na bílém hedvábí, což ovšem mohlo být skutečné anebo jen iluzí, jež vznikla z trapné vzpomínky.
Autor básně dovedl vyjádřit náladu přirovnáním. Např. listy morušového stromu uschnou a mořská voda se ochladí, což vyjadřuje situaci, kdy manžel není doma a žena zůstala osamělá a její domov málokdo navštívil. Konečně přišel z daleké cesty host, který jí přinesl dřevěnou krabici ve tvaru kapra, obsahující dopis napsaný na hedvábí. Jak šťastná byla v této chvíli! Otevřela krabici a začala číst dopis. Taková scéna má legendární rys. Muž, putující mimo domov jí opravdu mohl poslat dopis. Autor spojil tyto dvě věci dohromady a tak se fikce a skutečnost smísily, což vytváří bohatou scenérii. Konec básně je nejvíc dojemný v tom, že dopis, který žena po dlouhém čekání dostala, ji zklamal. Na začátku dopisu ji totiž její manžel upozornil, aby dbala na denní stravu a aby si šetřila své zdraví. Na konci dopisu její muž vyjádřil věčnou vzpomínku na ni, ale ani jedním slovem se nezmínil o termínu svého návratu. Dopis vyzněl jako věčné rozloučení, asi proto, že odesílatel dopisu se nechtěl vyslovovat jasně. Takový závěr dopisu nechá čtenářům nekonečnou představu.
Příběh básně Kůň pije z vodní nádrže pod velkou zdí popisuje hlavně cítění tradiční čínské ženy, která ve svém pokoji vzpomíná na svého muže. Tato báseň je napsaná prostými a přirozenými slovy a vyjadřují skutečné přání, proto se v širokém měřítku rozšířila. Báseň vytvořila živou postavu pomocí populárních slov, způsobu vypravování a detailního popisu postavy. Rozvoj příběhu je složitý. Proto je možné tuto báseň považovat za vynikající dílo i ve světové literatuře.
