Vážení posluchači, v dnešním našem programu vás budeme informovat o staročínské klasice Kniha Shan Hai.

Kniha Shan Hai je staročínské klasické dílo z období před vznikem sjednoceného království Qin v roce 221 před naším letopočtem, toto období bylo velmi dlouhé, začalo v 21. století před naším letopočtem a skončilo v roce 221. Kniha Shan Hai vznikla asi před 2300 lety. Tato kniha tvoří původ mnoha čínských legend, také nejstarší zeměpisnou a kulturní dokumentaci, neboť zdokumentovala život různých národností a poměry zeměpisného i životního prostředí, existující ve starověku v Číně. Drtivá většina obsahu této knihy jsou zápisy pozorování čínských čarodějů. Tyto zápisy byly po dlouhou dobu zpracovávány. Náplň této knihy je poněkud přeceňovaná, má však vyšší hodnotu vědeckého významu.

Dnes už nelze zjistit autora této knihy a přesné datum jejího vznikuu. Učenci moderní Číny se všeobecně domnívají, že Kniha Shan Hai byla sepsána ve vyhraněném čase jedním autorem. Tato kniha má velmi rozmanitý obsah, proto je možné nazvat ji encyklopedií starověké Číny. V čínském starověku byla tato kniha považována za historicky pravdivou, sloužila pro historiky z různých čínských dob jako nezbytná pomůcka při práci.

Celá kniha má 18 dílů, z nichž 5 dílů patří k části Shan a 8 dílů k části Hai, jeden díl k části domácí a zbytek k části Dahuang. Celá kniha má více než 30 tisíc čínských slov. Kniha dokumentuje přes sto vazalských států existujících v tehdejší Číně, 550 hor, 300 řek, jakož i zeměpisné poměry sousedních zemí, jejich zvyky a obyčeje, zemědělské produkty atd. Tyto informace byly dokumentovány podle zeměpisné orientace. Psaní těchto věcí začalo ve většině případů od jihu, pak ke západu a severu, jako poslední končilo ve střední Číně, která je obklopena mořem východním, západním, jižním a severním.

Kniha Shan Hai psaná tlustým perem se zabývá popisem legend a lidových pověstí. Nejvýmluvnější legenda je „Práce Da Yu s vodami", která vypravuje o tom, že v pradávné Číně přišly povodně, které postihly celou zemi. Aby se zastavily povodně a zachránila se zemědělská výroba, vůdce všech rodů zvolili Yu, schopného k úpravě toku vody k odškodnění následků povodní. Měl zásluhy na zkrocení povodní a proto ho lidé z pozdějších generací nazývají Velkým Yu. Na počátku upravoval Velký Yu toky řek stejným způsobem jako jeho otec, tedy zadržením povodní, ale výsledek byl malý, protože na základě jeho pokynů byly postaveny hráze, povodně však nebyly zadrženy, nýbrž rychle překonaly hrázy. Po opětovných neúspěších Velký Yu pochopil, že jediné zadržení povodní je marné, musí mít dvojí způsoby, tedy zadržování i přivedení. Proto vedl mladé lidi různých rodů k vykopaní kanálů, využívali jednoduché nástroje. Lidové pověsti říkají, že Velký Yu opustil svou rodinu čtvrtý den po svatbě, jen aby bojoval s povodněmi. Při práci se nebál silných větrů, bouří, teplých dnů i tuhého mrazu. Po třinácti letech své práce ani jednou nenavštívil svou rodinu, i když třikrát minul svůj domov. Díky jeho neúnavnému úsilí během více než deseti letech lidé prokopali mnoho kanálů, rozšířili dna mnoha řek, upravili mnoho velkých řek, které pak vyústily do moře. Velký Yu konečně přemohl povodně a lidé pak žili v klidu.

Celkem se dá říci, že Kniha Shan Hai je první velké čínské zeměpisné dílo popisující hory, řeky, zemědělské produkty, obyčeje a lidové zvyky, zároveň první velká sbírka bájí a legend ve staré Číně. Legendy z této knihy vznikaly ve velmi dávné době a později poskytovaly vzory při tvorbě bájí a literatury. V porovnání se západními bájemi jsou staročínské báje z Knihy Shan Hai jednodušší, nejsou tak ucelené, zůstávají však „pokladnicí čínské literatury".

Vážení posluchači, slyšeli jste naši informaci o klasickém čínském díle Knize Shan Hai. Děkujeme za poslech.