Vážení posluchači, v dnešním programu vás seznámíme s idylikem z doby čínské dynastie Východní Jin Tao Yuanmingem a jeho známým článkem „Vesnice za rozkvétajících broskvoní."
V dějinách čínské literatury existuje jeden druh básně – idylická báseň. Básníci tohoto druhu vedli osamělý život a psali hlavně o idylickém životě. Popisovali krásný život a toužili po něm, přitom kritizovali zla společnosti a ze srdce vyjadřovali nespokojenost s nedostatky společnosti. Tao Yuanming reprezentuje tyto idylické básníky.
Tao Yuanming žil v poslední fázi dynastie Východní Jin od roku 365 do roku 427. Pocházel z úpadkové úřednické rodiny. Ve svém mládí měl velké ambice. Učil se různým věcem a získával široké informace, dělal si iluze o společnosti a měl velkou vůli mocně pomáhat lidem. Ale politika a společnost v tehdejší době byly zkorumpované. Tao Yuanming pracoval více než deset let v úřadech a prohlédl korupci, dekadenci a zlo úřednického aparátu. Ztratil politické ideály a vybral si cestu zachování čistoty a života na venkově jako rolník.
Skutečnost, že Tao Yuanming se zřekl úřednické funkce a žil o samotě, vyjadřovala odpor proti temnotě a odmítnutí špinavé úřednické kariéry a odrážela jeho nespokojenost s realitou. Během více než dvaceti let, kdy se účastnil polních prací a přitom se těšil klidu a volnosti, mu přineslo idylický život. Naproti špíně v úředním aparátu tady Tao Yuanming pociťoval lehkost a radost idylického života, proto napsal velké množství krásných básní oslavujících idylickou krajinu a prostou práci na venkově. Tao Yuanming byl průkopníkem idylické básně v Číně, jeho tvorba idylických básní a úsilí o novou uměleckou tvořivost umožnily Číňanům získat skutečné poznání krásy v idylických básních. Jeho estetické principy a vyjadřovací způsoby, jež jsou charakteristické prostotou, přirozeností, těsnou kombinací citů a scén, poskytovaly pozdějším generacím poučný příklad.
Tao Yuanmingovy básně mají po umělecké stránce svérázný styl a vysokou úroveň. Z jeho básní dýchá scenérie prostoty, přirozenosti, srdečnosti a ryzosti. Svůj život popisoval pravdivě tak, že život pracujících rolníků je těžký, ale práce na poli přináší radost. V těchto otevřených vypravováních se přirozeně rozvíjela jeho velkodušnost. Kromě toho mají Tao Yuanmingovy básně hluboký význam, organicky spojují konkrétní scény a věci s jeho pravdivými city, což přinutí čtenáře k zamyšlení a poskytne jim poučení. Básnický jazyk Tao Yuanminga je prostý a přirozený, jeho slova nejsou zbytečně upravená, vyznačují se stručností, prostotou a srozumitelností, po jejich přečtení zůstane ve čtenářích nesmírná vzpomínka.
Až dodnes se zachovalo mnoho TaoYuanmingových básní a jiných prací, nejvýznamnější z nich je „Vesnice za rozkvétajících broskvoní." V této práci autor vytvořil fiktivní ideální společenské prostředí i kouzelné ekologické podmínky. V takovém prostředí není císař ani král státu, nevybírají se daně, není nucená a bezplatná práce, neexistují války vzniklé při změnách vládnoucích dynastií. Lidé spolu pracují a mají z toho radost. Taková klidná a harmonická ideální společnost je v ostrém kontrastu s reálnou společností, naplněnou vydíráním, drancováním a tím, že lidé nemají dobré živobytí. Toto vyjadřuje upřímné ocenění mírového a šťastného života a vroucí touhu po krásné společnosti.
„Vesnice za rozkvétajících broskvoní" popisuje lidský ráj. Kouzlo a krása životního stylu v této vesnici, tajemnost toho, že východ z vesnice je možný a návrat do ní není možný, to vše nechá ve čtenářích hluboký a čerstvý dojem. Autor popsal prostým perem krásný obraz s bohatou náplní společnosti a lidského života. Taková krásná a překrásná vesnice za rozkvétajících broskvoní je právě ideálním světem v autorovu srdci.
Vážení posluchači, slyšeli jste naše informace o Tao Yuanmingu, idylikovi ze staré Číny. Tím končíme dnešní relaci Klasická čínská literatura.
