V dlouhé historii rozvoje čínské poezie je nezanedbatelná doba Jianan na konci dynastii Východní Han, tedy od roku 196 do roku 220. V této době vynikala řada básníků jako Cao Cao, Cao Pei, Cao Zhi a další, kteří dodali tehdejším čínským básním novou energii a otevřeli novou éru rozvoje čínské literatury. Básně z této doby vykázaly volné myšlení, autoři projevovali upřímné cítění. Jejich básně se vyznačují zármutkem, rozhořčením či úsilím o pokrok a vytvořily samostatný literární styl, který byl pozdějšími generacemi nazván „stylem Jianan." V dnešním programu vás informujeme o vůdčí osobnosti tohoto literárního stylu Cao Caovi a jeho básni „Krátká píseň." Cao Cao byl známý vladař v severní Číně z doby „tří království" v čínské historii. Tato doba existovala od roku 220 do roku 280.
Cao Cao žil od roku 155 do roku 220, narodil se v dynastii Východní Han. V dětství byl velmi chytrý, po dvaceti letech se stal úředníkem vlády, kde zastával různé funkce. Potom se podílel na povstání, bojoval proti korupčním úředníkům, účastnil se řady válek a stal se místním vůdcem. Potom začal ovládat císaře a stal se skutečným vladařem za loutkovým císařem. Byl nazván králem Wei a po smrti mu jeho syn udělil s úctou císařské jméno Wei Wudi. Jako vynikající politik a vojevůdce začal Cao Cao na konci dynastie Východní Han ničit početné místní síly v severní Číně a sjednotil velkou část severního čínského území. Cao Cao má vojenské a literární zásluhy. V širokém měřítku získal schopné lidi a spisovatele, ke kterým se choval velmi shovívavě. Sám se aktivně vrhl do básnické tvorby a otevřel nový styl pro literaturu v době Jianan. Tato literatura se rozvíjela i za těžkých podmínek dlouhodobých válek a zbídačení společnosti.
Cao Cao měl bohaté znalosti literatury, kaligrafie a hudby. Jeho literární úspěchy se projevovaly hlavně v básních. Dodnes se dochovalo více než dvacet jeho básní. Mnoho jich vyjadřuje jeho životní zkušenosti a komplikované pocity. Slova jeho básní jsou přirozená, energická a tvoří svérázný styl. Můžeme říct, že obsah jeho básní je trojí. První druh básní odráží neklid společnosti a utrpení lidu v životě na konci dynastie Východní Han. Tyto básně vyslovily jeho pocity, které cítil jako hlavní politický vůdce. Každý verš těchto básní má pět slov. Jeho básnická slova jsou prostá a výstižná. Čtenáři si mohou na základě těchto slov představit tehdejší otřesnou historii a útrpný život lidí. Druhý druh básní vyjadřuje jeho ideál, ctižádost, úsilí o pokrok a hluboké ideologické rozpory. Tyto básně jsou tvořeny verši se čtyřmi slovy, ale básně tohoto druhu jsou úplně jiné než epická čtyřverší, která vytvořili dřívější básníci. Ve většině případů psal Cao Cao mohutným stylem, velkodušně a přesně vyjádřil své pocity a myšlení, což zvelebilo čtyřverší. Poslední druh jeho básní opěvuje cestování bohů, má složitý obsah a stručnými slovy vyjadřuje přání jeho srdce.
Básně z období Jianan (od roku 196 do roku 220) jsou velmi oceňovány v čínském básnickém světě proto, že tyto básně jsou prodchnuté zmužilostí, která je historiky nazývána „stylem Jianan." Reprezentantem této tvorby je právě Cao Cao. Jeho básně kombinují vypravování, popis a vyjadřování pocitů do jednoho celku, proto projevují větší lyriku a dobového ducha. Cao Cao byl politik a básník, proto zkušenosti z obou rolí dodávají jeho básním jak hluboký význam, tak i velkodušnost. Básně Cao Caa lze výstižně popsat těmito slovy: primitivita, nepřikrášlování, upřímnost, melancholičnost a pochmurnost. Mezi čtenáři je velmi oblíbená jeho „Krátká píseň," která je považovaná za reprezentativní dílo.
Říká se, že Cao Cao tuto báseň napsal po sjednocení severního území a při přípravách na převoz přes řeku Jang´c s cílem zničit silné protivníky a tím sjednotit celou zemi. Toho dne večer bylo jasno a Cao Cao uspořádal na lodi velkou recepci na počest generálů. Nad hlavou svítil jasný měsíc, voda v řece se podobala dlouhému stříbrnému pásu. Cao Cao se díval na stojící hrdinné generály a vojáky v nádherných vojenských uniformách a cítil se prodchnut jejich hrdinstvím a povzbuzen svou velkou aspirací. Začátek této básně zní: Před líbezným alkoholem máme zpívat, ale krátký je život. Básník měl starost a chmurnou náladu, která se vlévala do alkoholu a změnila se v povzdech. Verše v polovině této básně zní: Ve dne i v noci toužím po učencích v zelených oděvech. Tak výstižně vyjadřuje svou touhu po získání schopných lidí. Na konci básně autor píše, že pokud bude pouze zacházet se schopnými a ctnostnými osobami jak zacházel císař Zhou za dynastie Zhou, všechen lid bude stát na jeho straně. Zde se autorova touha po ctnostných a schopných osobnostech vznešeně zvelebila a změnila v odhodlání sjednotit zemi a udělat zásluhy pro stát.
Celá báseň je rytmická, v těchto velmi dojemných verších vidíme hluboce myslícího básníka a politika s velkou aspirací. Básník je jako pochodeň ve stylu Jianan, kterou následovaly pozdější generace a předávaly potomkům. V tomto smyslu je třeba říci, že Cao Cao byl hrdina, nejméně v čínském básnickém světě.
