Vážení posluchači, v dnešním programu Tradiční čínská kultura vás seznámíme s vynikajícím spisovatelem z dynastie Východní Han Cao Zhiem a jeho prací „Rýmovaná próza bohyně Luo."
Cao Zhi žil na konci dynastie Východní Han v době od roku 192 do roku 232. Byl to třetí syn Cao Caa, známé historické osoby v čínské historii. Cao Cao se potom stal císařem dynastie Jin a byl nazván Jin Wudim. V dětství byl Cao Zhi velmi chytrý, projevoval neobyčejný literární talent a tím si získal obdiv svého otce. Když vyrostl, byl pyšný na své nadání a podcenil jiné, v boji o dědictví prohrál trůn. V pozdější době se nedostal ze svízelné situace, kdy ho jeho bratr, tehdejší císař, podezíral a pronásledoval. Cao Zhi zemřel v rozhořčení a zármutku.
Cao Zhi napsal „Báseň sedmi kroků." Tvorba této básně je legendární, vážná a strhující. Tehdejší císař Cao Pei se snažil upevnit své postavení a všemožně potlačoval Cao Zhiho a oslaboval jeho sílu. Jednou Cao Pei využil příležitosti a požádal Cao Zhiho, aby vytvořil báseň dříve než vystoupá sedm schodů. Tak měl potvrdit své básnické nadání. Kdyby se mu to nepodařilo, znamenalo by to ošidit císaře, který by ho pak za trest zabil. Cao Zhi věděl, že bratr usiluje o jeho smrt. Byl velmi smutný a rozhořčený. Usilovně potlačil velký hněv ze srdce. Ve velmi krátkém čase ohrožujícím jeho život, napsal velmi vítanou báseň, která zní takto:
„Když se vaří boby na polévku, je třeba je procedit a nechat tam zbytky. Stébla z bobů hoří pod kotlem, boby pláčou v kotli. Jsme pokrevní bratři, proč mě mučí tak trpce?" V životě měl Cao Zhi dvě naprosto odlišná období, která přímo ovlivnila jeho básnickou tvorbu. V prvním období vedl blahobytný a pokojný život, ale i přesto se zajímal o státní záležitosti a realizoval své aspirace. Své nadšení vnášel do psaní vzrušujících veršů. Postava paladýna, který je ochoten obětovat se pro překonání státních utrpení a chápe smrt jako návrat domů, vyvolává vznešené přání básníka s plnou čilostí. V druhém období života mu změny v jeho životě a myšlení znemožnily realizovat velké aspirace z dřívějšího období, zármutek a rozhořčení potlačovaly nadšení básníka. Cao Zhi pomocí básní plně vyjadřoval hluboké a složité duševní provolání své osobní a sociální situace.
Cao Zhi byl ze všech básníků z období Jianan největší osobností, která velmi dbala o umělecké vyjadřování. Lyričnost je nepostradatelný umělecký charakter básní Cao Zhiho. Za všech okolností, jak v době sebevětší spokojenosti, tak i v době velkého smutku a rozhořčení popisoval Cao Zhi dlouhé a souvislé pocity nejjemnějšími a přirozenými slovy, využíval přirovnání která byla nejbližší jeho srdci, naříkal ohledně jeho otřásajícího zármutku a hořkosti. Kromě toho Cao Zhi se vší vážností zdůrazňoval techniku popisující detaily básně, mistrovsky využíval párování, rytmus a strukturu práce. Forma jeho básní a jejich obsah jsou dokonale kombinované. Spojil básnický styl svého otce Cao Caa a bratra Cao Pei a měl hluboký vliv na básnickou tvorbu pozdějších generací.
„Rýmovaná próza bohyně Luo" od Cao Zhiho je vynikající dílo šířené po tisíc let. Toto dílo popisuje jak se bohyně Luo setkala s básníkem v Luochuan, a pak se do sebe zamilovali. Láska ale nebyla naplněna, protože člověk a bohyně šli různými cestami. Říká se, že tato neplodná láska byla odrazem složitého vztahu mezi Cao Zhim a císařskou konkubínou paní Zhen. Paní Zhen byla zajatkyní armády Cao Caa. Tehdy Cao Cao usiloval o svou hegemonii a jeho syn Cao Pei měl také svou funkci. Cao Zhi byl ještě malý a neměl rád válku a boj. Celý den trávil u paní Zhen, a tam mezi nimi vznikala láska. Po smrti Cao Caa nastoupil na císařský trůn Cao Pei a paní Zhen se stala císařovnou. Po roce ale zemřela smutkem. Bratr tak Cao Zhimu víceméně záviděl a potlačoval ho.
Po vzniku básně Sedmi kroků nepřišel Cao Zhi s o život, ale naopak mu byl udělen královský titul. Byl proto poslán do pohraničí, kde žil smutným a hněvivým životem jako vězeň. V roce, kdy zemřela císařovna Zhen, přijel Cao Zhi do hlavního města, kde navštívil svého bratra a viděl dítě paní Zhen, což se ho hluboce dotklo. Plný lásky k dřívější milence odjížděl do své udělené oblasti. Během cesty jel na loďce, když k němu ve vytržení lehounce přicházela paní Zhen. Paní Zhen měla na tváři úsměv, který byl pro Cao Zhiho tak známý. Náhle se Cao Zhi vzbudil ze snu. V tu chvíli Cao Zhi prudce pocítil inspiraci k napsání básnické prózy o paní Zhen. Později toto dílo nazval „Rýmovaná próza bohyně Luo." Cao Zhi vsadil do své práce jako do báje melancholii a lítost nad minulou láskou, která se skrývala v houbce duše, dále i neúspěch a žalostný smutek z neúspěchu v politickém životě. Čtenáři jsou dojati tragickým milostným příběhem o lásce mezi člověkem a bohyní a přitom litují milostné tragedie Cao Zhiho a paní Zhen.
Básnická próza bohyně Luo popisuje dojímavou pohádku a využívá při tom tajuplnou báji, smutný milostný základ a realistický pravdivý cit. Čtenáři jsou buď opojeni v nejasné a zamlžené báji anebo zaujati nádherným a delikátním popisem, buď vzpomínají na krásu a lásku bohyně Luo anebo jsou zklamáni jako autor, který prožil tragédii. Je možno říci, že autorovy skutečné pocity a umělecké pero vdechly Rýmované próze bohyně Luo romantický život a tím se tato práce stala klasickou tvorbou.
Vážení posluchači, slyšeli jste naše informace o Cao Zhim, vynikajícím básníkovi staré Číny a jeho práci Básnická próza bohyně Luo. Na slyšenou.
