Paní zlata Černá nám uvedla, že výběr témat i uspořádání knihy se inspiruje tradičním čínským pohledem, podle kterého svět sestává z nebe---odkud pochází počátek všeho a kde je ukotven řád společný přírodě i lidem, země --kde je třeba podle nebeských vzorů udržovat řád a harmonii a člověka, který je prostředníkem mezi nebem a zemí. Podle tohoto pojetí je svět spoluutvářen „deseti tisíci věcmi", tj. nekonečným množstvím jednotlivin ať přírodního původu, či vytvořených lidskou rukou, vznešených i obyčejných, v nichž se projevuje týž dynamický řád usilující o rovnováhu a harmonii, jaký panuje v celém vesmíru."
Paní Zlata černá dále řekla, že pro Evropu po dlouhou dobu reprezentovala Čínu vedle filozofie a náboženství právě řemesla. Navzdory ekonomické a kulturní stagnaci, která v čínské kultuře nastává v 19. století v době vzrůstající ekonomické a technologické převahy rychle se modernizujícího Západu, čínská řemeslná výroba se i v této době zachovala na obdivuhodně vysoké úrovni. Lze tedy říci, že také zásluhou po generace děděných řemeslných dovedností zůstala čínská tradiční kultura živá až na práh moderní doby. Dnes, kdy v globálním měřítku zvítězily technologie, jejichž počátky sahají do dob průmyslové revoluce a technologické převahy Západu nad ostatním světem, je dobré si připomenout, že to není tak dávno, kdy Evropa byla oslněna úrovní čínských technologií a řemesel. Pojednání o řemeslech také názorně ukazuje, jak v oblasti materiální kultury působí vlivy kultury vysoké a naopak, jak populární kultura prostupuje svět společenské elity. V interakcích mezi různými vrstvami kultury, ve způsobu, jak se vzájemně ovlivňují, se pak ukazuje to, co čínskou kulturu spojuje napříč společenskými vrstvami a kulturními rozdíly.
Jako známá sinologová v Čechách, paní Zlata Černá neustále se snažila informovat české čtenáře o čínskou kulturu, filozofii, malířství, sochářství a atd. Nedávno jsem speciálně natáčela rozhovor s paní Zlatou Černou, při našem rozhovoru Zlata vzpomínala, ž eve svém mladí, náhodou si vybrala čínštinu jako svůj studijní směr:" no, to je strašně dávná historie, protože já jsem začala dělat čínštinu ještě jako žákyně gymnázia, v 16ti letech, 15-16 let mi bylo, takže to je před více než 50ti lety. Ano je to více než 50 let. Asi jako čeština pro Číňany, jsou to dva úplně odlišné jazyky. Já když jsem začala studovat, tak jsme neměli čínské lektory. Až když jsem byla ve 3. ročníku na vysoké škole, tak poprvé přišel čínský lektor. Takže moje čínština je velice špatná pokud jde o tóny, myslím, že gramatika není špatná, ale tóny moc neumím. „
Pokud jde svou cestu do Číny, paní Zlata Černá řekla:" No jednak jsou to moji spolužáci, kteří v Praze v té době - v 50. letech studovali, takže my jsme tenkrát měli takovou spolupráci, že Češi pomáhali Číňanům a Číňané Čechům se zvládnutím jazyka, takže vlastně moji přátelé jsou buď mezi bohemisty nebo mezi výtvarníky. Mezi výtvarníky to byl Zhang Guo Fan nebo šanghajský Yin Da (nevím), což byl vlastně v Číně dalo by se říct zakladatel kresleného filmu nebo ne zakladatel, ale jeden z hlavních propagátorů kresleného filmu.
Já jsem se vlastně celý život zabývala starou čínštinou. Překládala jsem čínskou poezii Song Chao De Zi a už na fakultě, a potom hlavně po fakultě jsem se věnovala čínskému výtvarnému umění. Nyní pracuji jako kurátorka sbírky čínského umění v Náprstkově muzeu, to je takové muzeum, které má tradici už od roku 1860, čili vlastně už víc jak 140 let a je to Ya Fei Mei Zhou Bo Wu Guan. A tam se zabývám čínským, tibetským a mongolským uměním, a také vyučuji na fakultě dějiny čínského umění. "
Zlata si myslí, že se po uplynulých letech stále zabývá studií čínské kultury, což se uplně pochází ze zájmů: „Mě k tomu vlastně vedly dva zájmy. Důvodem toho, že jsem se začala zabývat čínskou kulturou v těch 16ti letech bylo právě čínské malířství, které mně připadá nesmírně duchovní. Nemám na mysli to komerční malířství. Čínské malířství a kaligrafie, tušová malba toho duchovního zaměření, ať už Chanové (?), a jakékoli jiné, ptáci, květiny a krajina se mi velice líbily. A druhá věc byla právě protože jsem měla omezený styk s tou současnou Čínou, pak když byla roztržka mezi SSSR a Čínou, tak samozřejmě česká komunistická strana velice poslouchala sovětskou komunistickou stranu, takže ty styky byly velice znesnadněné a umění bylo velmi důležité. V české společnosti už od konce 19. stol. byl velký zájem o čínskou společnost, čínskou kulturu. To znamená, že tady byli sběratelé, kteří kupovali věci, byť je kupovali jen na starožitném trhu, takže to tak všechno spolu, že mě zajímá čínské umění, vedlo k té práci v muzeu. A navíc já osobně se domnívám, že současné čínské malířství ve světovém měřítku je takové velice perspektivní malířství, protože tam je ještě mnoho lidí, kterým jde kromě módy nebo obchodu také o opravdové umělecké vyjádření, hledání nových formulací, poznání vlastní tradice nebo vůbec postavení člověka ve společnosti. Takže prostě mě to čínské umění velice zajímá. "
Na závěru rozhovoru paní Zlata Černá řekla:" Ale myslím si přesto všechno, že Čína je zemí budoucnosti a nemyslím to jenom v té ekonomicko-vědecké části. Čína je veliká má obrovský potenciál, má spoustu nadaných lidí, takže samozřejmě se dostane velmi brzy do čela. "
