Tento rok se sešly v jeden termín hned dva svátky. Naše Velikonoce a „čínské dušičky", tedy den čištění hrobů. V tento den se rodiny schází a společně jdou na hřbitov nebo místo, kde jsou pohřbení jejich předci. Hřbitovy jsou obvykle jen ve městech, na vesnicích se do dnes pohřbívá někde v krajině, na poli, mnohde tam, kde dotyčný skonal.
Když jedete vlakem, v krajině kolem trati a v polích vidíte spoustu kopečků, na nich květiny a jakési barevné papírové předměty. Číňané na venkově se bojí chodit po setmění venku mimo zastavěné oblasti, protože se obávají zlých duchů a duchů mrtvých pohřbených kolem.
Na hřbitovy chodí právě z tohoto důvodu pouze a výhradně jednou ročně, v tomto termínu. Očistí hrob, zavzpomínají a položí zde papírové předměty. Dnes jsou to papírové květiny, které si mohou koupit od správy hřbitova. Dříve to však byly „papírové peníze", obrázky oblečení, domů, prostě všeho, co člověk potřebuje k životu, byť na „druhé straně".
Pokud lidé nemají možnost jet do rodné provincie k hrobům, protože např. pracují ve městě daleko od domova, „posílají" tyto předměty dotyčným na onen svět. A to tak, že na zem nakreslí kruh, do jeho středu položí papírové peníze, obrázky všeho možného, co se může hodit, a obsah kruhu zapálí.
Dým pak stoupá k nebi a s ním i vše, co svým příbuzným chtějí poslat. Zajímavostí je, že Číňané věří, že „tam nahoře" je také tak přebujelá byrokracie a tak mají peníze sloužit hlavně k úplatkům. Tyto „papírové peníze" vypadají asi jako peníze z dětské hry (třeba jako naše Dostihy a sázky) a běžně se před tímto svátkem dají koupit v obchodech.
Podobné zvyklosti dodržují i Vietnamci. Jeden můj známý mi kdysi vyprávěl úsměvnou historku, která se odehrála v období těchto orientálních dušiček. Policisté v ČR tenkrát zatkli několik Vietnamců a obvinili je z toho, že padělají peníze. Ovšem každý by poznal, že se jedná o padělky, protože Vietnamci peníze pouze ofotili na černobílé kopírce, právě za účelem spálení během tohoto dne.
Českým policistům se vysvětlení nezamlouvalo a dokonce se domnívali, že si z nich Vietnamci střílí. Inu, jiný kraj, jiný mrav.
Z Pekingu vás zdraví Ivana.