Přesně před dvěma týdny jsem si na tomto místě stěžovala, jak všichni pořád mrzneme v zimních kabátech a jak jaro na konci dubna stále nikde.

Ta vytrvalá nekončící zima byla už dost únavná, když najednou, někdy během minulého víkendu, přišlo léto. Čerstvě zelená májově travička se objevila po celém Pekingu přes noc ze čtvrtka 29. dubna na pátek 30. dubna, tedy přesně k oslavě prvního května. Několik hodin potom už se zelenaly živé ploty a vykvetly dokonce i okrasné keře. Dneska jsem na procházce po okolí zahlédla půlmetrové kvetoucí kosatce. Jen stromy jakoby s listím ještě váhaly.

Současně rozkvetli i lidé a ulice. Lidé do barevných triček, sukní a kraťasů. Já jsem vyměnila zimní boty rovnou za sandály. A ulice se mrknutím oka oděly stoly, židlemi a veselým hovorem hostů nejrůznějších restaurací. Člověk se nestačí divit, jak rychle se život přesunul ven za sluncem.

Zdá se, že nikdo nikam nespěchá, všichni se v klidu vyhřívají a sledují bílé chmíří z topolů, které ve vánku sněží na kolemjdoucí.

Ani se nenadějeme a přijde takové horko, že se nebudeme moci dočkat zimy.