Už v několika předcházejících blozích jsem vás zavedla do Šanghaje a dnes vás tam vezmu zase. Už dříve jsem napsala, že Peking a Šanghaj dva rozdílné šálky kávy jsou. Peking je více „čínský" (i když to zní poněkud divně), Šanghaj více kosmopolitní. V obou případech asi hraje roli architektura.

V Pekingu najdete chrámy a budovy staré stovky let, jsou koncentrovány na několika místech – Zakázané město, Letní palác, Chrám nebes… A pak velký skok a budovy staré maximálně třicet let. nové architektury tu také najdete velké množství (tady se staví pořád), ale spíše main-stream, kreativity po málu.

Šanghaj naopak nemá mnoho historických objektů, až na malou „rezervaci", v níž kdysi žilo čínské obyvatelstvo v Šanghaji ovládané cizinci. Je tu ale přehršel budov v koloniálním stylu a vůbec domů v evropském pojetí. Ne nadarmo se jedné části města říká francouzská koncese. Máte totiž pocit, že jste se najednou z Číny přenesli do víc než 10 tisíc kilometrů vzdálené evropské země. Mrakodrapy tady rostou jako houby po dešti a když přijedete po nějaké době, ulice mnohdy ani nepoznáte. Nové stavby jsou navíc velmi progresivní, svým vzhledem nápadité a zajímavé.

Zajímavostí je, že v současné Číně působí obrovské množství zahraničních architektů. Chybí zde totiž celá jedna generace místních stavitelů, která nemohla vzniknout kvůli uzavření vysokých škol v druhé polovině minulého století. Dnes už pomalu dozrává mladá generace místních architektů, kteří intenzivně spolupracují s cizinci. Právě tato zkušenost se odráží na charakteru staveb, které vznikají.

V těchto dnech, kdy se Šanghaj dostala do hledáčku celého světa díky pořádání světové výstavy, se navíc radnice rozhodla, že město ještě víc rozzáří. Mostní konstrukce, nadjezdy, vysílače – to všechno je teď nově osvětleno. Nejvíc mě zaujaly modro-fialové neony poosvětlující mosty. Konstrukce tak získávají úplně jiný vzhled. Mluvím samozřejmě o době, kdy už je po setmění.

Na mnoha místech se cítíte, jako byste ani nebyli v Číně. Chápu, že pro turisty, kteří do Číny cestují za účelem vidět Čínu, to není příliš lákavé a rozumím tomu. Ale v mém případě, kdy zde pobývám třetí rok, si každé takové místo náležitě užívám.

Díky tomu, že ve velkých městech (Peking, Šanghaj) existuje celá řada západních restaurací a podniků, obchody se zahraničním zbožím atd., Čína tak nabízí vskutku úžasnou možnost – poznat (většinou prostřednictvím kuchyně) jiné kultury, dozvědět se více o jiných zemích a poznat jejich obyvatele. Jak říká jedna moje známá „Díky Číně jsem poznala celý svět". Myslím, že na tom něco bude. I neonová Šanghaj v sobě schovává celý svět. Stačí jen chtít objevovat.

Z Šanghaje vás zdraví Ivana.