Pokud jsem někdy snila o návštěvě Číny, nikdy v těch snech nechyběla Velká (nebo také Dlouhá) čínská zeď. Možná, že se vlastně všechny ty sny odehrávaly přímo na Velké čínské zdi, protože myslím, že nic jiného z Číny jsem si asi představit ani neuměla. Krásné zelené kopce, které až k obzoru lemuje tenká kamenná stužka. Nebo vás Velká čínská zeď neláká?

Číňané někdy mluví o Velké zdi jako o „Zdi dlouhé 10 000 li" a nejsou daleko od pravdy. Jeden „li" je asi 500 m a i některé odhady délky Velké čínské zdi hovoří o 5000 kilometrech. Dnešní čísla jsou ale pravděpodobně díky moderním technologiím, jako je satelitní snímkování, mnohem přesnější, protože tyto metody umožňují objevit a změřit i po dlouhou dobu opuštěné a dávno zarostlé nebo zničené části. Uvádí se, že Velká čínská zeď bývala kdysi celistvá a měřila celkem 8851,8 km. Z toho dodnes se zachovalo 6259,6 km. Opevnění se táhne z provincie Liaoning na severovýchodě Číny až do průsmyku Jiayuguan v poušti Gobi. V některých částech se Velká čínská zeď větví.

Historii Dlouhé zdi můžeme vystopovat až na začátek našeho letopočtu, do doby Válčících států (5. stol.př.n.l. – 221 př.n.l.), kdy znepřátelené státy Qi, Yan a Zhao vystavěly rozsáhlé zdi k obraně svých hranic. V roce 221 př.n.l. porazil válčící státy Qin Shihuang, který sjednotil celou Čínu a založil dynastii Qin. Tento mocný císař (jehož hrob nedaleko města Xi'An hlídá slavná terakotová armáda) nařídil zbourání všech zdí uvnitř nově sjednoceného území, aby předešel feudálním povstáním, a naopak rozhodl o stavbě obranné zdi na severní hranici říše. K tomu samozřejmě využil i úseky stávajících zdí. Stavba měla chránit říši před útoky ze severu.

Konkrétní údaje o délce tehdejší zdi neexistují, uvádí se ale, že stavba trvala 10 let a bylo na ni spotřebováno 180 milionů kubických metrů udusané zeminy. Protože transport materiálu byl náročný, využívaly se přednostně místní zdroje.

Většina dávných zdí zerodovala a dodnes se dochovaly jen fragmenty. Některé strategické části byly opraveny následujícími dynastiemi Han, Sui a Jin, aby je bránily proti expanzím severních národů. Dnešní podobu získala zeď v době vlády dynastie Ming (1368-1644 n.l.), kdy prošla rozsáhlými rekonstrukcemi, při kterých byla udusaná zemina obestavěna kameny a cihlami.

Když dorazíte do Číny, máte několik možností, kde se na Velkou čínskou zeď podívat. Asi se moc nezmýlím když řeknu, že většina turistů navštíví pozůstatky zdi nedaleko od Pekingu. I když některé cestovní agentury nabízí výlety i na neopravené části, nejčastěji dostanete na výběr komerční úseky Badaling, Mutianyu nebo Simatai.

Nejnavštěvovanější částí je samozřejmě ta nejbližší –Badaling, která leží 70 km severozápadně od Pekingu. Badaling se vine po hřebenech hor v nadmořské výšce 1000 m.n.m a scenerie, které nabízí, jsou opravdu nádherné. Problémem někdy může být velké množství lidí, kteří se rozhodli tuto část navštívit. Pokud ale vytrváte a proniknete dál na samotnou zeď, turistů ubude a dočkáte se příjemné procházky. Vždycky když se tu proplétám mezi pomalu postupujícími Číňany i cizinci, musím chtě nechtě přemýšlet o samotném čínském výrazu pro Dlouhou zeď – „Chang cheng". „Chang" znamená „dlouhý" a „cheng" je stejný znak, který se používá k vyjádření slova „město". Doslovný překlad není s velkou pravděpodobností možný a slovo „cheng" tady má jiný význam. Na Badalingu se mi ale pokaždé zdá, že se Dlouhá zeď díky tolika lidem opravdu proměnila v jakési „dlouhé město", kde můžete poslouchat útržky rozhovorů turistů, vyfotit se s Číňany nebo si popovídat s místními, kteří prodávají nejrůznější suvenýry. Návštěva Badalingu je zajímavá společenská událost.

Nejkrásnějším úsekem je podle Číňanů Mutianyu, který leží 90 km severovýchodně od Pekingu. Vzhledem k obtížné dostupnosti je tu turistů o něco méně. I tento úsek nabízí nádherné výhledy.

Mně osobně se ale nejvíc líbí zeď Jinshanling a Simatai, která leží ještě o něco dál – 110 km severovýchodně od hlavního města. Na zdi jste tu skoro sami a navíc tato část umožňuje asi 10 km dlouhou túru z ne úplně rekonstruované zdi Jingshanling do Simatai. Cesta zabere nejméně 4 hodiny a opravdu to není žádné peříčko. Kdo si představuje, že Dlouhá zeď je rovná, tak se trochu mýlí. Kdysi jsem četla, že některé úseky sloužily nejen k obraně, ale také jako silnice. Těžko říct. Posuďte sami, jak těžký byl asi tehdy život oslíků zapřažených do vozů.

Pozn. Všechny fotky jsou z úseku Jingshanling a Simatai, který jsem navštívila minulý víkend 29.5.2010.