Když se řekne „jeskyně," představím si krápníkovými záclonkami obetkané dómy Moravského krasu. Nejsou ovšem všechny jeskyně jako „naše" jeskyně. Některé se víc podobají třeba skalnímu hradu s poustevnou v městečku Sloup v Lužických horách. Ano, jeskyně Oblačného kopce (Yungang).

Foto1: Celkový pohled na jeskyně Yungang

I když ve smyslu temných prostor vedoucích dovnitř skalního masívu to opravdu jeskyně jsou, bylo by možná přesnější nazývat tyto útvary jeskynními chrámy. Nevznikly totiž geologickou cestou, postupným zvětráváním za působení vody a větru, ale vytvořil je člověk. Ten člověk se jmenoval Tan Yao a s jejich hloubením začal v roce 453 n.l. Nejstarší, a také nejcennější jsou jeskyně 5-20.

Foto2: Sedící Buddha, symbol celého komplexu

Po pádu dynastie Jin přešly severní oblasti Číny pod nadvládu dynastie Severní Wei. Ta si zvolila za svoje hlavní sídlo město Pingcheng – dnes známé jako Datong. Protože se noví vládci rozhodli investovat do zvelebování svého hlavního města, a také protože přijali Buddhismus jako své státní náboženství, podpořili i výstavbu jeskynních chrámů Yungang. Pod přímým dozorem nejvyššího kněžího císaře Wenchenga tak vznikly jeskyně 16-20, které jsou považovány za nejkrásnější.

Foto3: Velcí a malí Buddhové

Císařská podpora stavby skalních chrámů skončila v roce 494 n.l., kdy se dvůr dynastie Severní Wei přesunul do nového hlavního města Luoyangu. Ostatní jeskyně, které můžeme vidět v oblasti dnes, vznikly za podpory soukromníků.

Dočetla jsem se, že na hloubení chrámů mohlo pracovat až 40.000 lidí, kteří vytvořili 53 jeskyní s více než 1000 výklenky a 51.000 sochami. Nejmenší z nich o velikosti jen několika centimetrů a největší o výšce 17 m. Vzhledem k podílu zahraničních buddhistů na budování celého komplexu, jsou jeskyně krásnou ukázkou mísících se kultur.

Foto4: Stovky malých Buddhů

Skalní stěna s jeskyněmi se táhne od východu k západu v délce asi 1 km. Většina jeskyní byla dlabána shora. Tak vzniklo okno ve výši očí budoucího Buddhy uvnitř jeskyně. Sochaři se postupně prohlubovali dolů a až teprve nakonec prorazili dveře na úrovni země.

Foto5: Tudy začalo hloubení jeskyně

Měkké stěny Oblačného kopce se ukázaly jako ideální pro hloubení a vyrývání reliéfů. Současně je ale díky tomuto materiálu velmi obtížné vytesané sochy uchovat. V době vlády dynastie Liao došlo k obnově rytin a v letech 1049-1060 n.l., na počátku vlády dynastie Qing, byly před některými jeskyněmi postaveny dřevěné chrámy, aby díla chránily před ničivým větrem a vodou. Některé z těchto chrámů vyhořely, dodnes je můžete vidět jen před jeskyněmi 5. a 6.

Foto6: Některé sochy a reliéfy jsou kolorované

Od 50tých let je snaha zapečeťovat škvíry v pískovci a snížit vlivy písečných bouří zalesňováním. V roce 1961 byly jeskyně zařazeny na seznam klíčových kulturních památek, které je třeba chránit. Od roku 1973 do 1976 proudily do ochrany a rekonstrukce jeskyní velké finanční sumy a konečně v prosinci 2001 byly jeskyně zařazeny na seznam památek UNESCO.

Foto7: Využito je opravdu každé místečko

Starodávné buddhistické jeskynní chrámy vytesané do stěn Oblačného kopce najdete asi 16 km západně od Datongu, v údolí řeky Shili, na úpatí hor Wuzhou. Do krásy se jim prý vyrovnají jen podobné jeskyně Longmen a Mogao.

Určitě pozoruhodná ukázka pro nás dost exotického umění.