Mnohé asi zajímá, jak se žije v zahraničí našim krajanům, zvláště pokud se jedná o exotické země, a jaké nástrahy a výzvy na ně dennodenně číhají. O zážitky nejrůznějšího druhu obvykle nemají nouzi, často je pak doma při povídání přidávají k dobru a baví jimi a zároveň svým způsobem i vzdělávají své posluchačstvo.

Pokud však máte zkušenost s životem v kulturně vzdálené zemi, pak vás automaticky napadá, že lidé specifických profesí se musí každodenně ve svém zaměstnání potýkat s problémy, na které bychom u nás doma ani nepomysleli.

V zahraničí se dá potkat spousta zajímavých lidí a spousta neobvyklých profesí. Člověk, se kterým vás dnes seznámím, vykonává povolání relativně běžné, ovšem specifikem je v tomto případě místo. Dnes vás totiž zavedu do kuchyně na českém zastupitelském úřadě v Pekingu. A mluvit budeme o všem možném - třeba i o, řekněme, „jedlém umění", čímž posuneme gastronomii o něco dál – třeba právě do šuplíčku mého pátečního pořadu Móda. Na ono jedlé umění si ale budete muset počkat do příštího týdne. Dnes začneme naše povídání pomaleji a „rozjezdově".

Být kuchařem v Číně není jednoduché, pokud chce připravovat čas od času česká, potažmo evropská jídla. Sehnat některé suroviny je totiž v orientu často tvrdý oříšek. Ale o tom více už v našem rozhovoru s kuchařem českého velvyslanectví Pavlem Karpíškem.

Já vím, že než jsi přijel do Pekingu, tak jsi prošel zkušenostmi, které musí mít každý kuchař na ambasádě. Mohl bys přiblížit, co všechno jsi absolvoval?

Než jsem přijel do Pekingu, tak jsem pracoval pro několik pražských hotelů. Čtyř a pěti hvězdičkových – na příklad Mövenpick, Alcron, ale začínal jsem v hotelu Palace, který mi byl největším přínosem v Čechách a kde jsem potkal lidi, na které dodnes rád vzpomínám.

Takže jsi přijel sem tak nějak připravený na klientelu, které budeš vařit, respektive hostům, kteří přicházejí do kontaktu s panem velvyslancem?

Já jsem přijel z Čech v podstatě nepřipravený. I když jsem získal hodně informací, přesto jsem nevěděl, co mě tady čeká. Nechtěl jsem si dělat milné předsudky a tak jsem odjel do Číny jen s odhodláním, že se tady tomu nějak přizpůsobím a že mě situace vyškolí a naučí sama.

Co tě tedy nejvíc překvapilo?

Nejvíc mě překvapilo, že nejedí příborem – ne, to mě samozřejmě nepřekvapilo, to mi bylo jasné dopředu a myslím to z legrace. Překvapivá informace pro mě například je, že Číňané špatně snášejí sýry, nepijí bílé víno a do všeho přidávají koriandr, který zase v takovém množství není obvyklý u nás. Jim v našich jídlech chybí tato chuťová složka.

Musel jsi nějakým způsobem uzpůsobit skladbu menu, které připravuješ, když se pan velvyslanec setkává s Číňany, a nebo vaříš tak, jak umíš?

Vždycky se snažím zjistit co nejvíc o našich hostech, které očekáváme. Už kvůli alergiím. Někdo nemá rád ryby, někdo nemá rád maso. Takže se snažím přizpůsobit jídelníček těmto požadavkům. S ohledem na Číňany a i na pana velvyslance skládáme menu pokaždé jinak. Akurátně.

Já myslím, že spousta smrtelníků nemá možnost dostat se do pěti hvězdičkového hotelu na večeři. Kdybys mohl přiblížit, jak vypadá taková večeře a nebo oběd v luxusním hotelu?

V pěti hvězdičkovém hotelu v Praze se můžou ceny jídel pohybovat v řádech tisíců, stejně jako v řádech několika set korun. Záleží, jak je člověk velký gurmán, protože ne každý dokáže jíst husí játra, ústřice a lanýže - ingredience, které už jsou samy o sobě drahé při nákupu, takže se i draze prodávají. Ale stejně tak jsem se setkal i s tím, že přišli lidé, kteří chtěli řízek. Tak jsem jim udělal vepřový nebo kuřecí řízek s kaší.

Lidé se většinou do hotelů nedostanou, protože se bojí tam vůbec vstoupit. Není to o tom, že by tam nemohli vstoupit, ale mají představu, že je to něco luxusního a že tam nepatří. To je důvod, proč tam nechodí a připadá jim to výjimečné a vzácné. Nikdo se na ně nebude zlobit, když se tam půjdou podívat. Vejdou do recepce, rozhlídnou se a rozhodnou se, jestli zůstanou nebo zase můžou odejít. Hotelová restaurace je jako jakákoli jiná restaurace a určitě by nárůst počtu českých klientů byl vítán.

V příštím pořadu Móda už konečně přijde na řadu řeč o jedlém umění, takže se máte na co těšit. Ovšem povídat si budeme i o dalších zajímavostech a nástrahách, které výkon tohoto povolání v orientu přináší.