Kdo z nás, kteří měli kdy možnost zavítat do Číny, by si tady nekoupil nějakou tu kresbu nebo kaligrafii na hedvábném svitku a na památku si ji nevystavil v obývacím pokoji! Vždyť čínský svitek na evropské zdi vlastně symbolizuje prolínání kultur a dodává domovům z Ikei nádech orientálního tajemna.
I když někdo by dal možná přednost orientálnímu tajemnu ve tvaru čínského meče, přivezla jsem většině svých přátel přece jen svitek. Než jsem se ale odvážila nějaký koupit, to to trvalo! Proč? Protože svitek je jistý druh umění a u umění si nemůžete být nikdy jistí, jaká je cena.
„Pro ostatní cizince by to bylo za 400 juanů, ale vy mluvíte trochu čínsky, vám to dám za 120."
„Trochu levněji by to nešlo?"
„Peng you, příteli, podívej je to ruční práce. Hand made!"
Ruční práce? Kdo by tomu v krámcích plných svitků, jeden jako druhý, věřil. A nakonec to byli cizinci, kteří mě naučili srazit cenu až na 20 juanů za kus. To bych tedy opravdu nečekala.
Nečekala bych ostatně ani to, že se za čas přesvědčím o tom, že to opravdu ruční práce být mohla. Stalo se to při návštěvě Sídla rodiny Shi nedaleko Tianjinu. V jednom z domků s tradičními pavilony tam totiž vznikaly opravdu ruční kresby, pro umělecky netrénované a neznalé oko až ošklivých, tradičně ostříhaných a oblečených chlapečků hrajících si s rybami a dalšími symboly štěstí a prosperity.
Foto1: Dřevoryt a štětec s tuší
Na začátku každé série obrazů byl dřevoryt, který se otiskoval na plátna a později ručně vybarvoval. Měla jsem to štěstí takovou dílnu navštívit. Lidé, kteří obrazy kolorovali nebyli žádní umělci. Většinu tvořily ženy, pravděpodobně z okolí. Dříve nebo později se tuhle práci asi naučí zvládnout každý. Přitom ale není nejmenší pochyb o tom, že je to práce velmi pečlivá a zdlouhavá.
Foto2: Štětce a barvy
Mrzí mě, že jsem se tehdy nezeptala na cenu. Mrzí mě, že jsem si tehdy žádný z těch obrazů nekoupila. Bylo zajímavé sledovat, jak vznikají. A dodnes mě dráždí jejich ošklivá krása.
V duchu jsem se omlouvala za nedůvěru prodavačkám svitků na trzích v Pekingu. Možná měly pravdu a možná ani ony samy neví, proč zaklínadlo „hand made" ochromí cizince tak, že jsou ochotni platit horentní sumy. Vždyť jsou ještě na světě místa, kde je dřevo levnější než plast a kde udělat něco rukou je levnější než zařídit továrnu.
Foto3: Kreslíři si prohlíží schnoucí obrazy
A možná je to jen obchodní trik a všechny ty svitky na trzích v Pekingu jsou natištěné. Ruční kreslírna nedaleko od Sídla rodiny Shi mě alespoň přivedla k zamyšlení nad tím, že každá práce je nakonec do určité míry „ruční", a také o tom, jak zajímavá nedorozumění mohou vznikat mezi různě rozvinutými civilizacemi.
Nevím, jak bych vysvětlila, že ruční kreslírna působila velmi poklidně a dámy „vybarvovatelky" vypadaly spokojeně. Jejich plat jistě není nadprůměrný, ale myslím, že je asi lepší a rozhodně stabilnější než prodávat na ulici ovoce.
