Každý den v Číně člověka něco překvapí. Minulý pátek jsem překvapení, které jsem už vůbec nečekala, zažila i já. Střet s paní na úklid. O tzv. ayi, česky uklízečkách, jsem slyšela mnohé. Po celou dobu svého pobytu jsem se ale účelově vyhýbala tomu najmout si paní na úklid. Vždy mi to připadalo tak nějak zbytečné, navíc se mi příliš nezamlouvá představa, že mi do mého soukromí pravidelně vpadne někdo zvenčí.
Paní na úklid jsou v Číně naprosto běžné. Najímají si je i mé čínské kolegyně a pochvalují si, že za ně odvedou domácí práce a ony se doma mohou věnovat jiným činnostem. Blíž jsem se ale s tímto fenoménem setkala díky mým kamarádkách-cizinkám. Některé si najímaly pomocnou sílu pouze na úklid, základní domácí práce jako praní a žehlení, jiné rodině ayi navíc i vařila a nebo se dokonce starala o děti.
Ve všech případech předcházelo výběru té správné ayi dlouhé hledání a pohovory. Ty, které mluví trochu anglicky, mají automaticky vyšší požadavky na plat. Přesto ale nejsou mnohdy schopné vykonávat základní úkony. V uplynulých letech jsem si vyslechla lamentování a někdy až neuvěřitelné příběhy z mnoha zahraničních domácností v Pekingu.
Mé kamarádce Andrey trvalo celý rok, než naučila svou ayi Rose pracovat s napařovací žehličkou, kterou poprvé viděla až v domácnosti těchto cizinců. K neuvěření byla také historka, kdy paní na úklid umyla okna tekutým práškem, takže přes ně nebylo nic vidět. Andrea je perfekcionistka, takže některé úkoly se její ayi zdály být nesplnitelné. Například ten, že si musí pamatovat, který hadr použít při mytí té které místnosti (a nesplést to!) a každý pátek je všechny vyprat v pračce. V Číně je totiž běžné, že se v domácnosti vyskytuje pouze jediný kus úklidového náčiní – a tím je mop. S ním se umyje úplně všechno včetně schodiště či vchodu.
Jiná moje kamarádka Veronika zase marně učila svoji ayi, jak správně žehlit povlečení, nebo že se při mytí nádobí nemusí ze dřezu nejprve všechno vytáhnout ven na linku, pak namydlit, opět vytáhnout ven a teprve poté umýt. Další nepochopitelný úkol představoval požadavek, aby ayi umyla sporák a kachličky za ním, které zůstaly upatlané po vaření. V Číně se to totiž nedělá.
Jak to souvisí se mnou? Nedávno jsem se přestěhovala a zdědila jsem paní na úklid. Zaplaceno měla do konce kvartálu, takže bez mého vědomí přišla, aby poklidila tak, jak byl zvyklá dříve. Předpokládám, že mezi její klienty patří hlavně pánové, kteří příliš neřeší, jakým způsobem uklízečka pracuje. Kromě toho, že umyla podlahu, dala se i do praní prádla. Bez ohledu na barvu, materiál a množství natlačila do pračky veškerý obsah koše na prádlo. Poté ho pověsila tak, že žehlit bych musela snad i ponožky. Nedalo se nic dělat, prádlo jsem musela vyprat znovu, pro upřesnění - jednalo se o množství na 3 várky prané na 3 různé teplotní stupně.
Když jsem to po příchodu z práce uviděla, nejprve jsem se rozčílila – kdyby byl mezi praným prádlem nějaký kousek, který pouští barvu, mohla jsem se s krémovým kašmírovým svetříkem rozloučit. Pak mě ale napadlo, že mé ayi asi nikdo nevysvětlil, jak se správně pere. Připravila jsem pro ni tedy manuál a doufám, že je dost podrobný na to, aby se podobná nehoda příště neopakovala. Naštěstí je většina ayi ochotná se nové postupy naučit, takže neztrácím naději, že ji naučím prát a věšet prádlo „po našem".
