Lidé se údajně dělí do dvou skupin podle oblíbeného nápoje. Jedni preferují kávu, jiní jsou příznivci čaje. Čína je zemí čaje a tak je nasnadě, že se nikdo, kdo přijede do Číny, pití čaje, nebo alespoň jeho ochutnání, nevyhne. O čajových obřadech, které jsou velmi populární podívanou pro turisty, psát nebudu – o nich jste si jistě mnohokrát početli na našich webových stránkách.

Představa zeleného čaje, který se u nás v ČR běžně pije, se vám ihned rozpustí po příjezdu do Číny. To, co se za čínský zelený čaj u nás vydává, už nebude chtít po ochutnání toho pravého nikdy pít. Směs, kterou jsou naplněny pytlíky, svou chutí ani vůní pravý čaj ani nepřipomíná.

Jeden můj známý, který přijel do Pekingu na týdenní návštěvu, se podivoval nad tím, jak se s přáteli téměř zasvěceně bavíme o čaji. Po několika minutách kroutil nevěřícně hlavou a tvrdil, že všechny čaje, které v Pekingu ochutnal, mu připadají chuťově stejné. Ať chcete nebo ne, po nějaké čase, kdy budete v Číně zkoušet různé druhy čajů, se z vás stane „laický odborník".

Já osobně preferuji odrůdy čaje oolong, longjing, zelený a jasmínový čaj. V létě se doporučuje pít bílý čaj, který má chladivé účinky. V zimě je naopak dobré pít čaje odrůdy pu-ehr, které zahřejí, a navíc mají i hubnoucí účinky, což asi ví každá česká žena, která drží dietu. Musím říct, že černému čaji (v Číně se mu říká červený) jsem na chuť nepřišla.

Po Číně naleznete velkou spoustu obchodů s čajem, kde je možné čaj i ochutnat při malém čajovém obřadu, který předchází jeho koupi. Tyto prodejny mají zvláštní atmosféru – všudypřítomná vůně čaje, kolem vystavené veškeré „nádobíčko" potřebné pro přípravu a servírování čaje, porcelánové sety, dřevěné servírovací stolky, velké nádoby s čajem. Pro našince prostě exotika.

Kaváren mnoho, hlavně mimo velká města, nenajdete. V metropolích však rostou jako po dešti různé řetězce coffee shopů vlastněné západními vlastníky, které jsou známé i u nás. Káva v nich zakoupená není špatná a pokud nejste fajnšmekr, jistě vám bude podobný koncept vyhovovat. I já za sebe musím říct, že není nic příjemnějšího než si ráno při cestě do práce koupit kafe do kelímku s našlehanou pěnou, které vás během sychravých měsíců po ránu zahřeje.

Ovšem pokud jste fajnšmekr, budete to mít s každodenní dávkou kávy opravdu těžké. Podle mě dělají nejlepší kávu Italové – hustá hořká ale při tom jemná chuť s kapkou mléka. Kdo jednou ochutná, zákonitě této kávě propadne. Výborná je ale také káva z Tanzanie, kterou mě pravidelně po návratu z prázdnin doma do Číny zásobuje jeden kolega. Stačí mi jeden šálek dopoledne a nebo po obědě, nepatřím k těm typům, které by vypily litr černé kávy denně. Přesto si ale každý doušek dokážu vychutnat.

Když se vrátím na úplný začátek a položím si otázku „káva nebo čaj?" odpovědět musím trochu schizofrenně. Čaje jsou skvělé a s chutí ochutnávám nové odrůdy a učím se nové poznatky o těch zelených keřících, ale bez dobré voňavé husté hořké ale jemné chuti kávy si život dokázat nedovedu.