Poprvé jsem se s mobilními telefony nové generace setkala v Číně. V roce 2008 se na čínský trh dostaly první iPhony a hned vyvolaly vlnu obrovského zájmu, neřkuli šílenství - alespoň v několika případech, kterým jsem sama byla svědkem. O chytrých mobilech se mluvilo všude a byla to skutečně „bomba" a z dnešního pohledu přelomový okamžik. Když se na zdejším trhu objevily tablety od stejného výrobce, zaznamenala jsem, že zájem byl také obrovský, ale už se nejednalo o takovou senzaci, o které mluví skutečně každý.

Netrvalo dlouho a místní podnikavci se rozhodli zbohatnout na kopiích výrobků americké firmy s nakousnutým jablkem v logu. Mnohé produkty tak dostaly jméno připomínající předlohu, např. SciPhone, a výrobci se netajili tím, že se nechali inspirovat předlohou co do vizáže telefonu tak do jeho funkcí, byť značně osekaných. V mnoha dalších případech se výrobci pokoušeli vytvořit padělané mobilní telefony, někdy lepší kvality, jindy na první pohled nezdařené kopie. Inu, tak to chodí a do jisté míry jsme na tento jev zvyklí. Každopádně, ať už originály, tak i padělky (ty samozřejmě více s ohledem na finanční dostupnost) se staly velmi rychle populární a vyhledávané.

Co mne ale zarazilo, byla úplně jiná skutečnost. Jako houby po dešti začaly růst celé obchůdky, které se tváří jako značkové. Vystavené zboží je buď zcela falešné, nebo jsou některé exempláře originální – například velké počítačové obrazovky. Mobilní telefony, tablety a další příslušenství jsou pak zdařilými kopiemi originálních modelů.

Ptáte se, jak je možné takové obchůdky rozpoznat? Originální obchody s produkty americké firmy, kterých je v Číně relativně omezené množství, mají ve svém logu a i všude na vývěsních štítech pouze symbol jablka. Žádný nápis, žádná písmena.

Je to někdy až úsměvné – obvykle je v nápisu nad vchodem gramatická chyba či změť písmen nedávajících smysl. O to víc jsem se pobavila, když jsem asi před 3 týdny objevila dva obchůdky v obchodním centru, kam chodím pravidelně nakupovat. Jeden z nich nese název „iParty" a druhý „KEC". Jak jsem tak stála před prodejnou a zírala na ta tři písmenka, napadlo mě, že kdyby Číňané uměli česky, snad by jim bylo hned jasné, že to musí být prostě jenom kec.