Poté, co Namri Lungtsan sjednotil střední a dolní tok Yarlung Zangpo, zřídil mimo správní centrum kmenu Sipuye také středisko nadvlády v povodí Lhasy pro správu nově dobývaného území. Historické dokumentace v tibetském jazyce proto uvádí, že se jeho syn Songzan Ganpo narodil právě v povodí Lhasy.

V následjících více než deseti letech se Namri Lungtsan zaměřil hlavně na potlačení rebelantských živlů, koordinování kompentenčních vztahů a sporů nových a starých šlechticů a utužování nadvlády nově vzniklé říše. Nakonec byl ale otráven spiknutím rebelantů.

Songzan Ganpo už ve věku 13 let nastoupil na trůn Tsanpo. K upevňování moci hned provedl sérii dalekosáhlých kroků a sehral významnou úlohu v historii Tibetu. Proto se obecně pokládá za zakladatele monarchie Tubo.

Songzan Ganpo měl především třibodové zásluhy. Za prvé dal vytvořit jednotné a doposud užívané tibetské písmo a vypracovat sérii zákonů, které zajistily vládnoucí postavení království a šlechty a standardizovaly principy jednání veškerých společenských skupin. Za druhé šlo o nastolení komplexního administrativního systému. Správní rozdělení říše se řídilo principem územního uspořádání, nikoli rodové příbuznosti. Celá říše se tak dělila na 6 územních celků a dále na 61 základních organizačních jednotek, jejichž náčelníky jmenuje a odvolává Tsampo. Za třetí se Songzan Ganpo snažil o expanzi své říše a pokračoval v procesu sjednocování činhajsko-tibetské náhorní plošiny.

Songzan Ganpo přitom věnoval pozornost rozvoji ekonomických a kulturních styků s okolními státy. Nejprve oženil dceru nepálského krále za svou konkubínu(princeznu čch´-zun). V r. 640 zase poslal svého zmocněnce do Čang´-anu, hlavního města čínské dynastie Tchang, a požádal o ruku. S jeho žádostí definitivně souhlasil císař Tchang tchaj-džung. V r. 641 se dostavila do Tibetu princezna Wen-čen v doprovodu ministra protokolu. Na cestě ji uvítal podle dokumentů z dynastie Tchang i Songzan Ganpo samotný. Tím dokázal, že monarchie Tubo věnuje vdání tchangské princezny do Tibetu mimořádnou pozornost.

Vstupem zmíněných dvou pricezen do Tibetu se upevňovaly politické, ekonomické a kulturní styky monarchie Tubo s jihoasijským regionem a středočínskou oblastí. Přílivem některých výrobních technologií, medicínských a kalendářních knih se podpořil ekonomický a kulturní rozvoj Tuboské říše.

Obě princezny patřily k věřícím buddhistického učení. Princezna Wen-čen prý přivezla do Tibetu buddhistické sošky i mnichy. Obě princezny daly postavit v Lhase chrám Jokhang a chrám Ramoche, k uctívání sošky Sakyamuniho přivezené z Čang´-anu. Jde o nejstarší buddhistické chrámy na tibetském území. Songzan Ganpo mj. dal vystavět palác velkého rozsahu na hoře Potala, čímž se osvědčila vyvinutá architektura Tuboské monarchie. Princezna Wen-čen žila v Tibetu skoro 40 let. Mezi Tibeťany se po tisíciletí šíří příběhy opěvující tuto tchangskou princeznu.

Za Songzan-Ganpoovy nadvlády byly nastoleny vztahy míru a přátelství mezi monarchií Tubo a dynastií Tchang. Vzájemné styky se rok co rok zintenzívnily.