V první části svého interview tibetský vědec Gesang Yixi čtenáře seznámil s tím, jak se Tibet ve 13. století oficiálně stal součastí Číny a se situací, která v Tibetu panovala předtím. Dále nás bude informovat o poměrech v Tibetu od jeho připojení k Číně, až do druhé poloviny tohoto století.
Gesang Yixi řekl, že mongolští vladaři v roce 1264 po dobytí Tibetu utvořili zvláštní orgán, zodpovědný za záležitosti Tibetu a náboženství. Vedoucím tohoto orgánu byl Tibeťan Basiba. Současně s tím založili v Tibetu místní vládu, jejíž útředníci byli jmenováni ústřední vládou a uplatňovali v Tibetu moc ve jménu ústřední vlády. Kromě toho ústřední vláda rozmístila v této oblasti vojsko, mnohokrát prověřila totožnost tibetských rodin, určila daně a robotu a zavedla tam i kalendář a trestní zákon vnitrozemí. Císař Kublaj Chán dokonce dal Tibet darem svému 7. synovi. Takže v Tibetu byl nastolen místní správní systém charakterizovaný propojením administrativy a náboženství a to pod vedením ústřední moci.
O situaci v Tibetu po vládě dynastie Yuan pan Gesang Yixi řekl:
„Dynastie, které nasledovaly po dynastii Yuan, měly úřad pro správu Tibetu. I když jeho název se měnil, jeho podstata a úloha zůstávala. Zejména poslední čínská dynastie Qing (Čching), která následovala po dynastii Yuan a Ming, značně posílila správu nad Tibetem."
Pan Gesang Yixi uvedl příklad. Řekl, že v polovině 17. století dynastie Qing, která sjednotila celou Čínu, vytvořila úřad ministra se sídlem v Tibetu. Tento ministr spolu s Dalajlámou a Pančenlámou měl právo rozhodovat o důležitých tibetských záležitostech. O zahraničních záležitostech však mohl rozhodovat jenom ministr jménem ústřední vlády. Podle ustanovení dynastie Qing, všechny úředníky na úrovních vyšších než okresu, v Tibetu schvalovala ústřední vláda. Reinkarnace dvou nejvyšších tibetských náboženských vůdců Dalajlámy a Pančenlámy se musela provést podle postupu, stanoveného ústřední vládou. Ve skutečnosti jejich názvy „Dalaj" a „Pančen Erdeni" se mezi Tibeťany široce používaly až po oficiálním jmenování císařem dynastie Qing. V 18. století byl Tibet dvakrát vystaven invazí Gurkhů, obyvatel dnešního Nepálu. V obou případech vláda dynastie Qing vyslala vojska do Tibetu, která spolu s místními jednotkami vyhnala agresory.
Pan Gesang Yixi konstatoval, že na konci 19. století a na začátku 20. století vlivem rozsáhlé agrese, loupení a pronikání západních mocností do celé Číny, včetně Tibetu a oslabováním státní síly Číny, správa ústřední vlády nad Tibetem se poněkud oslabovala. To poskytlo inperialistům podporovat separatismus v Tibetu. I za takové situace všechny ústřední čínské vlády setrvaly v důležitých záležitostech, týkajících se Tibetu, na zásadním stanovisku a uplatňovaly moc ústřední vlády a státní svrchovanost. Gesang Yixi obzvláště poukázal na to, že podle historického ustanovení, kriticky důležitý článek v procesu reinkarnace Dalajlámy a Pančenlámy, tj. Slavnostní nástup nového Dalajlámy a Pančenlámy na trůn, musí řídit zástupce ústřední vlády, poslaný do Tibetu. Nynější 14. Dalajláma, který emigroval do zahraničí, se oficiálně stal Dalajlámou v roce 1939 po slavnostním aktu nástupu na trůn. Slávnostního aktu jeho nástupu se zúčastnil také zástupce ústřední vlády Kuomintangu, předseda výboru pro mongolské a tibetské záležitosti při ústřední vládě Wu Zhongxin.
Gesang Yixi dále řekl, že v roce 1951 Dalajláma vyslal delegaci do Pekingu, aby jednala s ústřední vládou Čínské lidové republiky o mírovém vstupu Čínské lidově osvobozenecké armády do Tibetu a obě strany konečně dosáhly dohody. Jádrem této dohody je opětovné prohlášení o tom, že Tibet je součastí Číny. Ztělesněním tohoto stanoviska je také název dohody, který zní: „Dohoda ústřední lidové vlády a tibetské místní vlády o způsobu mírového osvobození Tibetu." Ve stejném roce Dalajláma zaslal předsedovi ústřední vlády Mao Ce-tungovi telegram, v němž zmíněné dohodě vyjádřil podporu. 14 let poté, tedy v roce 1965, bylo vyhlášeno založení čínské Tibetské autonomní oblasti.
Pan Gesang Yixi závěrem konstatoval, že fakta dokazují, že Tibet se stal součastí čínského území už v 13. století a nad touto oblastí má Čína nezvratnou a nepřetržitou svrchovanost.
