V pozdním období monarchie Tubo hral buddhismus významnou pozici. Mniši se stali privilegovanou společenskou skupinou. To ale zostřilo spory jednak mezi buddhistickým a světským světem a jednak uvnitř vládnoucí vrstvy. V r. 841 zemřel tehdejší Tsanpo atentátem protibuddhistických ministrů a na trůn podporovali jeho bratra Langdamu. Ten v r. 843 vydal dekret zákazu buddhismu. Dal zavraždit mnichy, uzavřít chrámy a poškodit buddhistické knihy a sochy,což ale nezmírnilo společenské spory, naopak mnichy pobouřilo. V r. 846 byl Landama zastřelen mnichem.
Po úmrtí Landamy bojovali jeho dva synové o trůn a tak vznikla přes dvacet let trvající občanská válka, do níž se připojili i generálové ovládající vojenskou moc. Chaos uvnitř vládnoucí vrstvy vedl v r. 869 k vzpourám lidu. V r. 877 povstalci kopali Tsampoovy hroby a stříleli do královského dvora. Tím došlo k definitivnímu rozpadu monarchie Tubo.
Během následujících 370 let, tedy v letech 869 – 1239, nebyla na činhajsko-tibetské náhorní plošině nastolena jednotná moc. Na území Tibetu se obecně se vytvořil systém nevolnictví v různých oblastech Tibetu.
Charakterem této doby je obroda buddhismu. V různých oblastech Tibetu byly zřízeny mnohé sbory mnichů a také postaveny řady chrámů. Vytvářely se různé frakce tibetského buddhismu. Dosud zachované chrámy představují elitu tibetského buddhismu a v nich se mj. zrcadlí i vliv umění oblastí národa Chanu na Tibet.
V této době se buddhismus nadále lokalizoval a vznikl také základ integrace politiky s náboženstvím. Zahraniční náboženské skyty Tibetu vrcholily vzájemými návštěvami vysoce postavených mnichů s Činhajem a královstvím Si-sia, které vládalo západně od Žluté řeky. Ekonomická podpora ze strany království Si-sia hrala důležitou úlohu při rozvoji tibeského buddhismu. Po hospodářské strance si Tibet udržel styky s královstvím Si-sia a oblastmi národa Chan. Důkazem těchto styků byl rozkvět obchodu čaje a koní s dynastií Song.
Na přelomu 12. a 13. století se prudce rozvíjela mongolská národnost na severočínských stepích. V r. 1206 Čingischán vyhlásil chánství po sjednocení veškerých mongolských kmenů. Poté se snažil založit novou říši s nevídanou jednotou nejrůznějších čínských oblastí a národností. Do historického procesu sjednocování Číny se připojil také tibetský region. To představovalo nevyhnutelný trend dlouhodobých ekonomických, kulturních a politických styků tibetského regionu se středočínským územím a severočínskými stepy.
Ve válce proti království Si-sia a při expanzi do střední Asie navázali Mongolové kontakt s Tibeťany a tibetským buddhismem. V r. 1218 Čingischán se svými expedičními vosky do střední Asie prošel tibetskou oblastí Kaši. Z výpravy domů se původně chtěl projít tibetskou oblastí Ali. Šlapal ale malým úsekem k Ali a konec tuto cestu opustil. V tehdejší době možná vstoupilo do Ali oddíl mongolského jezdectva. Obsadil část regionu a zřídil tam velitelství.
