Mongchán zemřel v r. 1259 v S´-čchuanu, kde velil vojska při útoku na dynastii jižní Song. V březnu 1260 nastoupil na trůn Chupilichán a realizoval přeměnu mongolského chánství v novou čínskou dynastii Yuan. Koncem tohoto roku Chupilichán jmenoval Baspu mistrem státu a pověřil ho řízením buddhistických záležitostí v celé zemi.

V r. 1264 Chupilichán poslal Baspu a jeho mladšího bratra do Tibetu. Jejich posláním bylo zřejmě řízení správních věcí na tibetském území. V této době Chupilichán zřídil ústřední orgán státní správy pro celostátní buddhistické záležitosti a správní věci tibetského území. Tajemník tohoto orgánu, zabezpečující jeho chod, se jmenoval a odvolávál císařem a byl přímo podřízen mistrem státu Baspou. Nejznámějším tajemníkem tibetské příslušnosti byl Sango, ministerský předseda Chupilichánové moci.

Vysoké úředníky na tibetském území jmenoval a odvolával císař na návrh mistra státu či zmíněného ústředního orgánu. Nadvláda Tibetu dynastií Yuan se tedy řídila správním systémem, kde byla spojena administrativa s náboženstvím a využli se jak mniši tak i nenáboženské osoby.

Ústřední orgán vykonával mj. kompentence zabezpečovat plnění zákonů v Tibetu, provádět sčítání tamnějších usedlostí, řešit spory mezi správními jednotkami Wanhu(10 tisíc usedlostí) a spolupracovat s ministertsvem bezpečnosti při zajišťování vojenských akcí ústřední moci na tibetském území.

Funkci mistra státu po Baspovi zastával většinou člen rodu Sakya nebo v jiném případě vysoký mnich stejnojmenné sekty. Dynastie Yuan umístila vojska v Tibetu a zřídila tam správní orgány všech stupní, aby tím zajistila nadvládu a uplatňování zákonů na tibetském území ve spolupráci s místní mocí rodu Sakya.

Brzy po úmrtí Baspy však vznikl boj o moc uvnitř rodu. V takovém pozadí se pomalu vyvíjelo Wanhu nazvané Pazhu, které v r. 1353 obsadilo chrám Sakya a většinu tibetských oblastí a namísto rodu Sakya nabylo vládnoucího postavení v Tibetu. V r. 1360 ceremoniálně splnilo proces převzetí místní moci z ruky Sakya.

V době dynastie Yuan panovala díky státní jednotě podstatná společenská stabilita v Tibetu. Jeho ekonomika zaznamenala poměrně rychlý rozvoj a sociálně věci dosáhly značných výsledků. V tibetské historii to bylo jedním z období, kdy se mnohem rozkvétaly věda, technika a kultura. Šířením buddhismu za nadvlády dynastie Yuan se vytvořil v Tibetu studijní styl překládání, vysvětlení a vydání buddhistických knih. To zase podpořilo rozvoj kalendářství, lékařství, astronomie, hudby, umění, literatury, dějepisu a jiných stidijních oborů. Obrovský úspěch v oblasti umění osvědčily dosud zachované chrámy Sakya a Sialu jako nejreprezentativnější dílo, obsahující tři umělecké formy, tedy architekturu, sochařství a malířství.

Za nadvlády dynastie Yuan se vytvořila v Pekingu a Chang-čou dvě tibetská umělecká centra. Na vnitrozemí bylo tak přeneseno umění tibetského buddhismu, hlavně šlo o stavbu buddhistických chrámů a pagod, kovorytinu, kamenorytectví a dřevořezbu. Mnohé památky jsou lépe zachovány do dneska, jako je například bílá pagoda v chrámu Miao-jin v Pekingu a kamenoryt na tzv. Létajícím vrcholu v Chang-čou.