Tibetská opera představuje jednu z tradičních tibetských divadelních her a komplexní umělecký žánr, který obsahuje zpěv, dialog, tance, lidové umělecké mistrovství a slovní projev. Vytvářila se z náboženského aktu v 8. století našeho letopočtu. Asi v 15. století postupně dozrala propojováním lidových písní a tanců. Tibetská opera má výrazné náboženské rysy a v náboženských pověstech a legendách přesvědčuje lidi, aby odmítli zla a jednali v dobrotě. Tibetská opera se předvádí většině na náměstích a je Tibeťanům velmi oblibená.

Korespondent Čínského rozhlasu pro zahraničí si v Lhase, metropoli Tibetské autonomní oblasti, shlédl operu „Chimei Gundeng", kterou předvedl Oblastní soubor Tibetské opery. Tato opera popisuje příběh dobrosrdečného krále, který často dával almužnu chudým lidem, dokonce jim dal státní poklad. To zlobilo jeho otce. Král a jeho rodina byli vyhnáni z královského dvara a exilovali do odlehlé a pusté oblasti. Král zažil nesčetná utrpení, ale stále láskavě pomáhal jiným. Hudební doprovod opery „Chimei Gundeng" je hrán na bubnu a činelech. Buben a činely představují tradiční hudební nástroje používané v Tibetské opeře. Jejich rytmus se mění podle zpěvu a tance. Po zvuku bubnu sleduje první část opery, která tibetsky zní „Dun" a popisuje obětování bohům. Herci s bílými a modrými maskami na jevišti tancují a zpívají a modlí se za štěstí. Jeden z nich pak stojí před diváky a seznamuje je s fabulí této opery. Mluví velmi rychle skoro jedním dechem.

Druhá část opery se tibetsky nazývá „Xiong" (česky - Siung), totiž hlavní část opery. V minulosti se jedna dlouhá opera předváděla 3 až 5 dní. V současné době k vyhovování přání diváků soubory Tibetské opery obvykle zkrátily jednu hru na 2 až 3 hodiny.

Na základě zachovávání hlavních charakterů tradiční Tibetské opery, Soubor Tibetské opery reformoval její náplň a uměleckou formu. V Tibetské opeře se dnes kromě bubnu a činelů používají také moderní hudební nástroje. Některé role jsou bez mask a herci svou mimikou projevují psychylku rolí. Současně s tím došlo také k modernizaci dekorací, rekvisit, světla a dalších a opera se hraje už v divadlech. Tato opatření uznala většina Tibeťanů, zejména mladí lidé. Kromě toho se do opery podílejí i ženy, které v minulosti měly nízké společenské postavení a nebyly povoleny k vystoupení na jevišti. Např. v zmíněné hře královnu a princeznu hrají herečky.

Dále se bychom obrátili k ději opery „Chimei Gundeng". Všechna utrpení, kterým král zažil, ve skutečnosti vytvořil bůh jako zkoušku. Na konci, když král zase dělal dobročinnost a dal svou milovanou manželku jednomu chudému neženatému mužovi, bůh byl dojatý jeho dobrotou a vrátil mu všechno, co král dával chudým lidem, a dal mu báječná oči. Král a jeho rodina se radostně vrátili do královského dvora.

Po skončení hlavní části opery však neskončila celá hra. Dále následuje třetí část, která je vlastně pozdrav divákům. V této chvíli zástupci diváků nastupovali na jeviště a hercům věnovali bílé hedvábní stuhy a alkohol na znamení blahopřání k úspěšnému představení. Herci pak zazpívali Tibeťanům známou píseň, vyjadřující přání štěstí.