Pan Gyamtso zastával funkci stálého místopředsedy vlády Tibetské autonomní oblasti a je Tibeťan. Konkrétními údaji a příklady demonstroval úlohu ústřední vlády při rozvoji a přeměně nového Tibetu. Gyamtso uvedl, že z důvodu příliš slabého základu v minulosti stále existují velké rozdíly mezi Tibetem a některými čínskými vnitrozemskými provinciemi a městy. Ale pokrok, který Tibet zaznamenal, je v posledních letech obrovský.

Podle něj, ve starém Tibetu převážná většina majetku byla soustředěna v rukou šlechticů, kteří představovali jenom 5% tibetské populace. 95% Tibeťanů žilo ve stavu nedostatku výživy a ošacení, nemělo peníze na lékařskou péči, ani na vzdělání. Tehdy tady nebyla žádná moderní škola, kromě škol pro děti a příbuzné vysoko postavených tibetských mnichů a tibetské šlechty, která zřídila místní vláda. V dnešním Tibetu je úplný vzdělávací systém, který obsahuje zařízení předškolní výchovy, základní, střední a vysoké školy. Kromě toho tady existuje možnost studia při zaměstnání, dálkového studia nebo prostřednictvím televizních i internetových kurzů.

Značně se zlepšily i zdejší zdravotní podmínky. V Tibetu byla vytvořena zdravotnická síť, která zahrnuje jak tibetská města, tak venkov.

Příčina pomalého rozvoje Tibetu byla po dlouhou dobu do značné míry zaostalost jeho dopravní sítě. V roce 1951 po mírovém osvobození Tibetu ústřední vláda vynaložila obrovské úsilí k zlepšování zdejší dopravní sítě. V minulosti v celém Tibetu nebyla jediná silnice. V 50. letech ústřední čínská vláda vybudovala dvě silnice vedoucí z čínského vnitrozemí do Tibetu. Každá z nich je delší než 2000 kilometrů a protíná četné hory a řeky. Byla to velmi těžká a nebezpečná práce, kde mnoho lidí položilo své životy. Z metropoly Lhasy nyní vedou silnice do všech tibetských okresů. Pokud jde o letectví, byly otevřeny domácí linky z Lhasy do Pekingu, Cheng Du, metropole provincie Si Chuan, a dalších velkoměst i mezinárodní linky. Na letišti v Lhase mohou přistávat i startovat osobní letadle typu Boeing 747 a ve východotibetském městě Chang Du je letiště v nejvyšší nadmořské výšce na světě.

Z ekonomických odvětví se v Tibetu nejrychleji rozvíjejí spoje a telekomunikace. Jak informoval pan Gyamtso, před mírovém osovobozením tibetská pošta byla založena na prastarém způsobu poštovních kurýrů. V současnosti to už je jinak. V Tibetu, který má rozlohu jeden milion 200 tisíc čtverečních kilometrů, je dnes přes 70 stanic přijímačů telekomunikační družice a pomocí zdejších telefonů se dá zavolat do zahraničí. Rozvoj televize a rozhlasu velice zrychluje otevřenost Tibetu.

V roce 1997 byla v Tibetu uvedena do provozu hydrocentrála Yangzhuoyong Hu. Má největší vodní spád mezi čínskými hydrocentrálami a technicky je to nejobtížnější stavba v historii výstavby vodních elektráren v Číně. Její dokončení podstatně snížilo nedostatek elektřiny v Lhase. Tato hydrocentrála je jedním z 62 projektů, které ústřední čínská vláda v roce 1994 schválila na podporu rozvoje Tibetu. Všech těchto 62 projektů bylo už dokončeno.