V dlouhodobém procesu historického vývoje Tibeťané vytvořili pestrou národní kulturu, která se stala perlou v pokladu čínské a dokonce i světové kultury. Po mírovém osvobození Tibetu věnovala komunistická strana a ústřední vláda velkou pozornost ochraně vynikající tradiční kultury tibetského národa a jejímu pokračování a rozvoji. Studium tibetského jazyka a jeho uplatňování a rozvoj byly zařazeny na legalizační koleji. Ochrana památek se neustále upevňovala a ústřední vláda uvolnila přes 300 milionů juanů na rekonstrukci paláce Potala, chrámu Dazhao a dalších starodávných staveb. Palác Potala a chrám Dazhao byly organizací UNESCO zapsány do Seznamu světového kulturního dědictví.

V uplynulých letech stát zaměřil mimořádnou pozornost přípravě kádrů z tibetského národa a jiných národnostních menšin. Důsledně zdůrazňuje kvalifikaci a využití těchto kádrů a pokládá to za důležitý strategický úkol při všestranném prosazování regionální autonomie národnostních menšin. V současné době činí kádrové tibetské příslušnosti 75 procent všech kádrů v autonomní oblasti. Již se vytvořil tým kvalifikovaných kádrů, jehož subjektem je tibetský národ. Celé řady žen nastoupily do vedoucích funkcí a tvoří asi 30 procent všech kádrů v Tibetu.

Velká historická změna tibetského mírového osvobození umožnila Tibeťanům splnit sen národa po novém šťastném životu. Nastolení nového výrobních vztahů vedlo k nesmírnému osvobození a rozvoji výrobních sil. Úroveň výrobních sil vstoupila do nové etapy, s kterou žádné jiné období v tibetské historii nemůže srovnat.

Ani Vás nenapadlo, že dnešní tibetská krajina idylická a malebná byla peklem temného nevolnictví. Šlo o hanebnou vzpomínku z takové etapy v historii lidstva, kdy nevolníci bez žádného majetku a politického práva byli v očích feudálů pouze dobytkem lidské mluvy. Šlechta a feudálové měli postavení čistého zlata, zatímco nevolníci tvořící 95 procent tibetské populace stáli pouze za slámu.

V době temna mohl Tibet prezentovat jen ošklivost a chudobu. Dostatek oblečení a jídla se stal nejluxusněším snem člověka, zatímco jeho důstojnost, právo, zdravotnická péče, vzdělávání a kultivovanost zůstávali v hlavách nevolníků vzdáleným nebeským rájem, jak se o tom píše v epopeji o hrdině Gesar.

Za pamět stojí překvapivý r. 1950, kdy na pozvání pančelámy 10. vydal ústřední výbor KS Číny dekret poslat vojska do Tibetu. Právě od tohoto roku se otevřela nová stránka tibetské historie.

Pod vedením komunistické strany a ve velké teplé socialistické rodině skončil systém nevolnictví v Tibetu. Jeho obyvatelé různých národnostízačali budovat svůj domov s naprostou odvahou a sebedůvěrou. Změnili vzhled stepí a zasněžených hor. Před světem stojí úplně nový Tibet. Nad místními shromážděními lidových zástupců na všech stupních visí důstojná státní znak Čínské lidové republiky, který symbolizuje postavení tibetského národa jako pána společenství.