V počátečním období mírového osvobození Tibetu činily městské čtvrti Lhasy pouze tři kilometry čtvereční a bylo sotva vidět moderní městské zařízení. V současné době zabírá Lhasa přes 50 kilometrů čtverečních a byly vybudovány řady velkých staveb a infrastrukturních zařízení. Funkce moderního města se neustále zdokonalují.

V r. 1991 Státní rada schválila plán na komplexní rozvoj tibetského hlavního povodí, aby se stalo základnou obilovin, dobytku, zeleniny, vedlejších produktů a tradičního řemesla a také vzornou základnou pro popularizaci vědy a techniky. Na zavedení tohoto plánu uvolnil stát miliardu juanů do r. 2001. Tento nevídaný velký projekt umožnil položit pevný základ hospodářského rozvoje v Tibetu.

Pro úspěšné prosazování strategie hospodážského využití západní Číny je výstavba infrastruktury velmi důležitá. Silniční magistrály vystavěné v 50. letech a síť silniční dopravy vytvořená v pozdější době velice podpořily sociálně hospodářský rozvoj v oblastech podél dráh. Jejich celková délka činí 25 tisíc a 300 kilometrů. Silnice se už vedou mezi veškerými okrsky a do více než 80 procent vesnicí. Také se koordinačně rozvíjelo civilní letectví v Tibetu. Provozuje se mnoho domácích a mezinárodních linek. Kromě toho se stavbou činhajsko-tibetské železnice splnil sen Tibeťanů o uplatňování železniční dopravy.

V uplynulých více než 50 letech bylo dosaženo značných úspěchů v oblasti pošt a spojů. Kabelové spojení umožnilo nastolit klíčovou síť družicové komunikace. Veškeré okrsky v Tibetu se připojily do celostátního transformátoru a splnily státní normu telefonického vedení.

Tibetská televize, jejíž titul je od vlastnoruční verze bývalého čínského předáka Teng Siao-pchinga, vznikla v r. 1985. Má technické podmínky a dovednost vyrábět a vysílat programy v tibetském i čínském jazyce. Po zavedení reforem a otevírání se světu byly zřízeny televizní stanice ve veškerých tibetských regionech a městech. Také výstavba rádiostanic zaznamenala obrovský pokrok. Rozhlasové a televizní vysílání už pokrývá 77,7% tibetské populace.

Ve starém Tibetu nebyla žádná škola v moderním smyslu slova. Široká řada rolníků a pastevců neměla právo na vzdělávání. Do školy chodila necelá dvě procenta dětí. Negramotnost činila 97 procent. V oblasti moderní vědy a techniky bylo vakuum.

Po mírovém osvobození Tibetu věnovala čínská vláda velkou pozornost vzdělávání národnostních menšin. V r. 2000 bylo v Tibetu 956 škol všeho druhu a stupní, kde se učí 381 tisíc a 500 žáků a studentů. Do školy chodilo 85,8 procent dětí a negramotnost dospělých se snížila pod 42 procent. V celém Tibetu se vytvořila moderní vzdělávací soustava s místními a etnickými rysy, která se skládá z mateřských škol, základních škol, středních odborných učiliští, vysokých škol a také škol dospělých a televizních škol.

S cílem obohatit a urychlit rozvoj tibetského školství, stát zřídil na vnitrozemí přes deset střední škol a tříd speciálně pro žáky tibetského národa. Stále víc dětí z rolnických a pasteveckých rodin se tím může vzdělávat v příznivějším prostředí.