Poslední den r. 2000 má zvláštní význam pro sedmiletou holčičku Nima, trpějící očním zákalem. Podrobila se operaci a konečně mohla uvidět úsvit nového století.

V Tibetu nebyl před jeho mírovým osvobozením žádný orgán zdravotnictví v moderním slmyslu slova. Děti z prostých rodin, jako je Nima, doprovázelo jen věčné temno a bída. Nima žijící v novodobém Tibetu má štěstí a posel světla jí umožnil dostat se z temného světa.

Pokrok tibetského zdravotnictví lze poznat z následujících číslicí z r. 2000: V celé autonomní oblasti bylo 8948 zdravotnických pracovníků a 6348 lůžek, a to na hlavu jednoho obyvatele bylo vyšší než celostátní průmer. Většina vesnicí měla k dispozici zdravotní zařízení. Stát ročně uvolnila rolníkům a pastevcům zdravotní dotaci ve výši více než dvaceti milionů juanů. Tradiční tibetská medicína a farmacie zaznamenaly prudký rozvoj a počet zařízení tibetského lékařství se zvýšil z dvou v r. 1959 na 14. Oddělení tibetského lékařství se zřídilo u více než 60 nemocnicí. Průměrný věk Tibeťanů se prodloužil z 36 let v padesátých letech na 67 let.

Tibet se díky svérazným přírodním a kulturním atrakcím stal ohniskem domácí turistiky. V r. 2000 připoutal 458 tisíc 900 domácích turistů a 149 tisíc 400 zahraničních turistů. Příjmy z mezinárodní turistiky dosáhly 52 milionů 260 tisíc amerických dolarů.

Kromě hospodářské výstavby věnuje Tibet také pozornost rozvoji ekologických věcí. Na tibetském území bylo zřízeno 17 přírodních rezervací, z nichž tři jsou na úrovni státu. Plocha chráněných oblastí v r. 2000 činila 38 milionů 190 tisíc hektarů, což tvoří 32,7 procent tibetského území. Vzduchové a vodní prostředí v Tibetu udržuje nesmírně vysokou jakost.

Předseda stálého výboru oblastního shromáždění lidových zástupců v Tibetu pan Redi - nevolník v době starého Tibetu, stručně zobecnil historii Tibetu v uplynulém půlstoletí takto: Tibet opravdu nastoupil z temna, zaostalosti, bídy, nevědomosti a uzavřenosti na cestu světla, pokroku, blaha, kultivovanosti a otevřenosti.

V polovině 20. století se Tibet ještě nacházel ve společenství nevolnického systému. Před mírovým osvobozením si třída feudálů, tvořících pět procent tibetské populace, přivojila vše, včetně půdy, pastviny, lesů a dokonce i populace. Feudálové mohli svévolně bít, nadávat a týrat nevolníky. V muzeu Tibetské autonomní oblasti jsou vystavována děsivá mučidla a hudební nástroje zhotovené z lidské kůže a lebky.

23. května 1951 byla podepsána smlouva o mírovém osvobození Tibetu, čímž se otevřela nová stránka v historii Tibetu. Největším pocitem tibetských prostých obyvatel je zřejmě to, že se stávají pány společenství.

Hluboká změna jim nastala díky zavedení demokratických reforem v r. 1959. Čínské výzkumné centrum tibetologie provedlo v těchto letech průzkumy tibetských rodin v městských, zemědělských a pastevních oblastech. Výsledky ankety ukazují, že v rámci státních politických událostí se Tibeťané seznamují nejvíc s demokratickými reformami.