Tibeťané si dobře pamatují demokratické reformy provedené před více než 40 léty. Příčina je prostá, že otázaní lidé, buď někdejší nevolníci nebo žebráci, obecně označují tehdejší Tibet za temné a zlé společenství, kde zájmy padly na hrstku lidí a přitom panovala bída u většiny lidí. Demokratické reformy z r. 1959 se definitivně zbavily feudálního vlastnictví a široká řada nevolníků dostala půdu, dobytek a další výrobní materiál, po kterých toužili v předcházejím tisíciletí.

Demokratická politika umožnila nevolníkům být svými pány. Stali se majiteli půdy a začali vést světlý život. Mohou jít ze zemědělské pole a pastviny a hledat nové jeviště pro seberealizaci. Mohou se pustit do politické scény a nebo si volit své oblíbené kádry. Se zdokonalováním a upevňováním systému shromáždění lidových zástupců bylo vypracováno více než 150 místních předpisů, týkajících se politiky, ekonomiky, kultury, vzdělání, ochrany prostředí, zdravotnictví a jiných spociálních věcí. Tibet tím nastoupil na koleji socialistické demokracie a právnictví, čímž se zabezpečuje právo lidu na seberozhodování.

Tibeťané různých národností požívají politickou a sociální rovnost a přitom se loučili s bídou a zaostalostí. V regionu Nynčchi jsou například blahobytné vesnice, kde každá usedlost buď má telefonní spojení, nebo vlastní osobní auto.

V regionu Šan-nan leží vesnička Teli, nejvíc odlehlá od města. Dříve měla v rámci svého nadřízeného okrsku nejšpatnější dopravní a přírodní podmínky a nejnižší průměr orné půdy na hlavu jednoho obyvatele. V novém období se jako první v okrsku dostala ze stavu bídy a zaznamenala nejvyšší růst příjmů na hlavu vesničana. V okrsku Zuogong ležícím na jihovýchodě Tibetu se hrubý domácí produkt a čisté příjmy rolníků a pastevců vzrostly skoro o 30 násobků oproti roku 1959.

Prosazováním státního plánu na podporu chudých oblastí se značně zlepšily základní životní podmínky v chudých regionech Tibetu. To snad nestojí za nic ve srovnání s přímořskými vyvinutými oblastmi, ale představuje převratnou změnu pro Tibeťany, kteří před více než 50 léty neměli k dispozici žádný majetek.

Historický skok Tibetu se zrcadlí nejen po změně ekonomického života, ale i v rozvoji veškerých sociálních věcí včetně kultury, školství, zdravotnictví a sportu. Na ulicích Lhasy je všude vidět obchody prodávající speciality z různých koutů země. Tibet přilákává stále víc domácích a zahraničních turistů i investorů. Počátečně vytvořil strukturu otevřenosti vůči světu. V Lhase je například proslulé tržiště zvané Nebeské moře, které se pro vysokou návštěvovanost otevírá do půlnoci. Majitel stánku pocházející ze ústředně řízeného města Chongqing, pan Deng Yongxi novinářům uvedl, „zdejší obyvatelé různých národností žijí v klidu a solidaritě. Panuje tu příznivé prostředí k obchodování. Změny a rozvoj Tibetu lze poznat přece z mého stánku."

Pokrok Tibetu po jeho mírovém osvobození je opravdu nevídaný. Lidé, kteří se bez zaujetí skutečně seznámili s tibetskou minulostí a současností, jistě mají pozitivní posudek slovem historického skoku. Zatímco realizace takového skoku závisí na odhodlání ústřední vlády podporovat rozvoj a výstavbu Tibetu, na sérii správné politiky a směrnic státu, na solidaritě a spolupráci všech Číňanů a na úsilí tibetských obyvatel různých národností.