Tibetský národ je pilný a moudrý. Uzavřené přírodní prostředí, ošklivé podnební podmínky a zvláštní geografická pozice ale bezpochyby přinesly obrovské obtíže rozvoji tibetského hospodářství. Jen úsilí dvou milionů tibetských obyvatel nestačí k tomu, aby Tibet nastoupil cestu blahobytu společně s jinými národy ve velké socialistické rodině.
Jako neoddělitelná část čínského území patří Tibet nejen jeho obyvatelům, ale také celému čínskému národu v počtu jedné miliardy 200 milionů lidí. Celostátní podpora Tibetu ve prospěch společného blahobyt je nevyhnutelnou volbou Tibetu a cílem KS Číny a čínského lidu. Právě z této úvahy se realizovalo v padesátých letech minulého století osvobození Tibetu mírovým způsobem. V osmdesátých letech předložily Tibet a ústřední vláda myšlenku semknutí v úsilí za co nejdřívější zvýšení úrovně materiálního a kulturního života tibetských obyvatel. V devadesátých letech bylo na třetí ústřední konferenci o pomoci Tibetu rozhodnuto, že Tibet mají finančně podporovat nejen ústřední vláda, ale i místní úřady v jiných oblastech země.
Právě za takovým společným cílem bylo zahájeno nové kolo pomoci Tibetu, kterou poskytly ústřední orgány a veškeré provincie, zejména 15 předurčených provincií či ústředně řízených měst včetně Pekingu, Šanhaje, Tchie-ťinu, Ťiang-su, Čche-ťiangu, Fu-ťienu, Šan-tungu, S´-čchuanu, Guangdongu, Chu-nanu a Chu-peje.
Materiální základ a komplexní síla Tibetu se značně zvýšily díky tomu, že ústřední vláda a vnitrozemské provincie vybraly a poslaly do Tibetu mnoho vynikajících kádrů a zavedly tam množství investišních projektů.
Například provincie Guangdong a Fu-ťien jsou předurčeny na podporu tibetského regionu Nyang-čchi. Za pouhých 6 let po ústřední konference o pomoci Tibetu investovaly obě provincie skoro 900 milionů juanů v Nyang-čchi, které se týkaly více než 430 projektů v oblasti zemědělství, pastevectví, městských infrastruktur a veškerých sociálních věcí. Tyto projekty přispěly k upevnění nejslabších klíčů sociálně hospodářského rozvoje v daném regionu a přinesly dalekosáhlou úlohu a vliv. Za prvé se pomoc zaměřila hlavně na výstavbu insfrastruktur a tím na posílení rozvojové dovednosti daného regionu. Za druhé se přineslo nové myšlení hospodářského rozvoje, jako je výstavba městeček a vzorných vesniček v pastevních oblastech. Za třetí byly rekvalifikovány celé řady místních pracovníků.
V celém Tibetu je všude vidět budovy, jejichž stavbu podpořily jiné provincie, města nebo podniky. Statistiky ukazují, že v uplynulých více než 40 letech uvolnil stát do Tibetu investice a dotace ve výši přes 50 milaird juanů.
Mezi Tibeťany se říká, že by neměl být dnešní Tibet bez národa Chan. V Tibetu se již vytvořil tým kádrů, z nichž asi 25 procent tvoří příslušníci národa Chan, kteří přispěly velkým podílem k sociálně hospodářskému pokroku Tibetu. Společně s kádry z tibetského národa a jiných menšinových etniků a Tibeťany různých národností usilují o to, aby změnili stav bídy a zaostalosti v Tibetu a přivedli ho na cestu blahobytu.
