Koncem února a začátkem března r. 1984 svolala ústřední vláda druhé zasedání o práci s Tibetem. V souladu s konkrétními poměry tibetského hospodářského rozvoje byla na zasedání zakotvena zvláštní preferenční politika vůči tibetskému venkově. V zemědělských oblastech se tedy mělo uplatňovat právo usedlostí na dlouhodobé používání půdy a samostatné hospodáření, zatímco v pastevních oblastech se muselo dlouhodobě zajistit dosavadní vlastnictví dobytka a samostatné hospodáření pastevců. Šlo o politiku odpovídající tibetské hospodářské realitě, kterou ústřední vláda vypracovala poté, co zobecnila zkušenosti z práce s Tibetem a přehodnotila zvláštnost této autonomní oblasti.

V polovině dubna tohoto roku se zasedaly tibetské úřady k prosazování ducha ústřední vlády. Projednaly další osvobození myšlenky a urychlování hospodářského rozvoje. Dospěly k zpracování Několika politických opatření vůči zemědělským a pastevním oblastem. Hlavní náplní je následující:

a) prodloužit zavedení daňové nepovinnosti do r. 1990.

b) Smluvní systém používání půdy a dobytka se nemění během třiceti let.

c) Zrušit plánový vládní nákup obilí, másla a masa, otevřít trh zemědělských, dobytkářských a vedlejších produktů a zavést volný obchod.

d) Žádný orgán a jednotlivec nesmí zatěžit obyvatele finančně. Dotace pro družstevní kádry se zabezpečí z místního rozpočtu a výdaje na základní životní potřeby chudých usedlostí se vyřeší formou sociální pomoci. Je třena zajistit právo rolníků a pastevců na seberozhodování o své hospodářské činnosti, dále se jim neuloží úkol pěstování a chovu.

e) Kvůli žákům venkovských středních a základních škol se zavede bezplatné jídlo, ošacení a ubytování, z toho vyplývající výdaje se zaručí státem.

f) Podporovat veškeré formy hospodáření, dovolit rolníkům a pastevcům komerční a jiné hospodářské aktivity mimo domov.

g) Uvítat podíl mimotibetských podnikatelů, poskytnout jim pohodlné podmínky a chránit jejich zákonné právo a zájmy.

Prosazování zmíněné politiky se těšilo velké oblibě široké řady rolníků a pastevců. Samosatné hospodáření se stalo základním charakterem hospodářského systému v zemědělských a pastevních oblastech.

Rodinné samostatné hospodáření se zavádí za předpokladu státního vlastnictví hlavního výrobního materiálu včetně půdy, pastviny a lesů. Jde vlastně o oddělení vlastnického práva od práva na hospodáření. Na základě dobrovolnosti a vzájemné výhodnosti vznikly veškeré formy výrobních oddílů vzájemné pomoci. Dále se vytvořila spolupráce výrobců s prodejcům a nebo se společně zabývali rozvojem veškerých hospodáření.

Po dvacetiletém rozvoji se podstatně změnila jedinná struktura vlastnictví na tibetském venkově. Vznikly veškeré hospodářské prvky a nejrůznější způsoby hospodáření, a to na základě vedoucího postavení státního vlastnictví. V současné době se postupně zdokonaluje socialistické tržní hospodářství.

Reforma hospodářského systému v zemědělských a pastevních oblastech umožnila usedlostem získat právo na seberozhodování o výrobě, provozu a prodeji a na disponování příjmy. Tato politika se podstatně přizpůsobila zemědělské a pastevní úrovni a vedla k značnému zvýšení aktivit rolníků a pastevců. Venkovská produkce a ekonomika tím zaznamenaly udržitelsný rozvoj.