V současné čínské tibetské autonomní oblasti je lid pánem. Většina rodin má vlastní dům. Všichni zemědělci a pastevci se zúčastnili spolupracovního zdravotnického systému na základě bezplatného léčení. 9iletá povinná školní docházka byla zpopularizována mezi 90% populace. Ale před 50 letech tady ještě existovala feudální nevolnická společnost a více než 95% Tibeťanů žilo strastiplný život jako nevolníci.

V minulosti v Tibetu nevolník mohl být vyměněn stejně jako peníze. Zástupce generálního tajemníka čínského výzkumního střediska pro studium o Tibetu pán Gelek měl takové prožitky. Vzpomínal:

„moje babička byla nevolnice. My jsme byli také. Člověk byl považován za předmět. Lidí jako my bylo mnoho. Narodil jsem se v neobyvatelném baráku. Moje matka mně porodila dopoledne. Odpoledne musela jít pracovat na pole."

Vesnice Se Xin je od Lhasy vzdálená více než 70 kilometrů. Děti žijí a hrají si vesele a svobodně. Ale před několik desítky let tady bylo sídlo Dalajlámy. Starý pán Chosphel řekl, že tehdy jako nevolník měl dětství plné těžkostí. Řekl:

„v minulosti jsme jako nevolníci museli udělat velké množství prací až do hluboké noci, spát jsme mohli jenom chvíli. Časně ráno jsme vstávali. Každý člověk byl velmi unavený. Také jsme často neměli jídlo."

V minulosti v Tibetu počet nevolníků zaujímal více než 95% tibetské populace. Byli pod kontrolou mála úředníků, šlechty a mnichů ve vysokém postavení. Tito vládcové zaujímali jenom asi 5% populace, ale vlastnili veškerou tibetskou ornou půdu, pastevní půdu, lesy, hory a většinu dobytka. Před tibetskou demokratickou reformou v roce 1959 v celém Tibetu žilo 197 šlechtických rodin, 25 velkých šlechtických rodin, z nich bylo 7 nebo 8 největších šlechticů. Každá rodina vlastnila několik desítek usedlostí a více než tisíc hektarů orné půdy. Výzkumník čínského výzkumního střediska pro studium Tibetu pán Zhou Yuan řekl:

„podstata feudálního nevolnictví je v tom, že mnichové ve vysokém postavení a šlechtici prováděli společnou diktaturu. Monopolizovali tibetské výrobní materiály a vlastnili velké množství nevolníků. Vykořisťovali a utlačovali nevolníky. Tak se vytvořily základy feudálních nevolnických výrobních vztahů."

V tehdejším Tibetu tresty pro nevolníky byly velmi kruté. Místní vláda mohla rozhodnout o soudu a vězení. Mnoho mnichů ve vysokém postavení a vysokých šlechticů také mohlo rozhodnout o vězení a umístění do soukromé vězeňské kobkyu. Běžně užívané Způsoby trestů zahrnovaly useknutí paže, nohy, uříznutí jazyka a vypálení očí atd.

V roku 1959 pod požadavkem tibetského lidu a vlastenců ve vysokém postavení bylo tibetské feudální nevolnictví konečně zrušeno. Tibet prováděl demokratické reformy a založil národní autonomní vládu. Od té doby se několik milionů lidí stalo svým pánem. V uplynulých letech po založení tibetské autonomní oblasti v roce 1965 má tibetský lid volební právo, úředníci tibetského a ostatních národnostních menšin jsou subjektem kádrů. Podle statistiky až do konce roku 2006 počet úředníků tibetského a ostatních národů tvořil více než 6000 a zaujímá asi 70% kádrů v celé oblasti.