Tibet patří k 5 čínským autonomním oblastem národnostních menšin. V této oblasti žije přes 2 miliony 400 tisíc obyvatel, z nichž 95% představují Tibeťané. Kromě nich je i málo příslušníků národnosti Xia Er Ba (Sia-er-pa), Hui, Luo Ba a Han. V minulosti se v Tibetu zavádělo feudální nevolnictví a diktatura mnichů a šlechtů. V roce 1951 tato oblast byla mírově osvobozena a v roce 1965 byla založena Tibetská autonomní oblast. V posledních třiceti letech s postupem čínských reforem a otevírání se světu se tady značně zlepšil stav demokracie a legislativy i lidských práv. S tím korespondenta Čínského rozhalsu pro zahraničí seznámil v roce 1997 pan Basang Luobu, tehdejší zástiupce generálního tajemníka stálého výboru oblastního shromáždění lidových zástupců v Tibetu. V minulosti jsme zveřejnili první část jeho interview, dnes to bude jeho druhá část.

Pan Basang Luobu potvrdil, že kromě pokroku demokracie a legislativy bylo v Tibetské autonomní oblasti dosaženo velkých úspěchů v hájení práv lidu na existenci a na rozvoj. Od roku 1992 rapidně stoupla tibetská výroba a celková situace národního hospodářství je poměrně příznivá. Za podpory ústředních financí se Tibet rychle rozvíjí. Uveďme příklad průměrných příjmů na každého obyvatele. Z hlediska celé země nejsou tady nízké, v roce 1997 činily více než 1000 čínských jüanů a v rolnických a pastvinářských oblastech přes 900 čínských jüanů.

Zástupce generálního tajemníka stálého výboru Oblastního shromáždění lidových zástupců v Tibetu Basang Luobu mluvil o zlepšení života Tibeťanů. Řekl:

„Kvalita života Tibeťanů se značně zlepšila, a to zejména na venkově. Rolníci a pastevci utracejí více peněz na kulturní život. Očividně se změnila také struktura stravování zdejších obyvatel. Spotřeba obilí klesla a podíl mléka, masa, drůbeže, ryb a vájec v denních jídlech se zvětšil."

Pokud jde o školství, kromě vlastních vysokých, středních a základních škol, které se rozkládají po celém Tibetu, vysoké školy ve vnitrozemí poskytují výhody tibetským studentům. Ostatní provincie či velkoměsta v Číně zřídily ve svých oblastech několik deseti středních škol výhradně pro tibetské žáky.

Pan Basang Luobu se dále zmínil o náboženském vyznání v Tibetu. Řekl, že skoro všichni Tibeťané jsou věřící. Z nich je převážná většina věří tibetskému buddhismu a ostatní islámu, katolickému náboženství a dalšímu. Komunistická strana Číny a ústřední vláda vypracovaly řadu zákonů a ustanovení, zajišťujících svobodu náboženského vyznání a zároveň přímo zařizovaly důležité náboženské otázky v Tibetu, jako je určení nástupce živých buddhů, úpravě předpisu velkých klášterů atd. Politika ústředního vedení získala podporu od tibetských obyvatel i mnichů.