Američan Joe Yogerst v roce 1998 na kole cestoval po čínské náhorní plošině Qinghai – Tibet. Potom napsal cestopis pod titulem Cycling Across The Tibertan Grassland. Dále vás s ním stručně seznámíme.

Ve svém cestopisu pan Yogerst řekl: Nesnil jsem ani o tom, že jsem mohl projet na kole náhorní plošinou Qinghai – Tibet. Uskutečnil jsem dávný sen až v létě 1998. Za dva týdny jsem cestoval po některých místech v čínské provincii Si Chuan, Tibetské autonomní oblasti, provinciích Gan Su a Qing Hai a viděl jsem poměrně primitivní krajiny, kam se turistické delegace obvykle nemohou dostat, i originální zvyky a obyčeje tamních obyvatel.

Startoval jsem z Cheng Du, hlavního města provincie Si Chuan v jihozápadní Číně. Toto město je známé pálivým jídlem a vedrem. Na začátku jsme jeli autobusem čínské výroby, který vezl také moje zavazadlo a jízdní kolo. Mezi spolucestujícími byli Evropané i Severoameričané, kteří mají velký zájem o jízdu na kole a také o Čínu. V průběhu tohoto dobrodružství jsme se spřátelili.

Na cestě na západ jsme se zastavili u starověkého vodohospodářského objektu Du Jiang Yan na krásné rovině Západní Si Chuan. Poté jsme začali cestování na kole. Jízda v prvním dne nebyla těžká. Podél břehu řeky Min Jiang jsme jeli 40 km a potom autobus nás přivezl do přírodní rezervace Jiu Zhai Gou.

Druhý den ráno, když jsem se vzbudil, jsem pochyboval, že jsem v Číně. Z okna hotelu bylo vidět krajinu jako na horách Alpy v Evropě: Byly tady dřevěné rolnické domky, vysoké hory a stádo krav i ovcí. Potom jsem však zjistil, že krávy nejsou, nýbrž jakové. To mi dalo signál, že se blížíme ke stepi Tibetu.

Téhož dne jsme kráčeli vpřed stále podél břehu řeky Min Jiang. Cesta se nachází na výšce 4000 metrů nad mořem a byla čím dále tím těžší. Ale krajina na obou stranách cesty nás ulehčila. Zastavili jsme se v turistické atrakci Huang Long, která je nazývaná čínským Yellowstone National Park, a pak prohlíželi jsme atrakci Jiu Zhai Gou, kde jsou četná průzračná zelená jezera a vodopady.

Když jsme se dostali do Tibetu, naše první zastávka na náhorní plošině byla osada Ga Li Tai, obydlená pastevci. V této nedohledné krajině tato osada vypadala jako malá loď v moři. Většina pastevců, kteří jsou do bronzova opálení, bydlí v jurtách a živí se jaky a dalšími živočichy.

Každý večer jsme postavili stanky pod šírým nebem a vařili jsme jídlo hořící hranicí. Oběd vždy vařil kuchář, který nás doprováděl na cestě. Často jsme ochutnávali čaj s maslem a knedlíky z tibetské pšenice spolu s Tibeťany. Všude, kam se jsme zastavili, zvědaví Tibeťané k nám přicházeli a dívali se, jak jsme postavěli stanky. Z jejich slov a jednání jsem si všímli dobrosrdečnosti a považoval jsem to za zvláštní způsob kulturní výměny.