Pan Sawant poprvé navštívil Tibet v roce 1993. všechno, co tady viděl, zanechalo u něho hluboký dojem. Ale v Indii často slyšel, že Tibet je chudý a zaostalý. Někteří dokonce tvrdili, že tibetští obyvatelé nemají svobodu, vztahy mezi příslušníky národa Han a Tibeťany jsou velmi napjaté atd. Pan Sawant se domnívá, že mnoho cizinců příliš málo zná Tibet a v jejich mozcích je plné názorů o Tibetu z doslechu, proto je třeba seznámit ještě více lidí se skutečnou situací v Tibetu. Takže pan Sawant v červenci r. 1996 začal druhou cestu do čínského Tibetu, kde s jeho doprovodem navštívil města a vesnice a natočil řadu dokumentárních filmů o dnešním životě Tibeťanů.

Po svém návratu do Indie pan Sawant především v Mezinárodním centru Indie promítal film „Cesta po Tibetu".

Tento film začal scénou o letišti Lhasy, hlavního města Tibetské autonomní oblasti. Diváci viděli, jak velké osobní letadlo pomalu přistává na moderní letišti, čínští a zahraniční cestující s úsměvem odcházejí z letiště a radostně odjíždějí na návštěvu krásných turistických atrakcí. Pan Sawant v komentáři vysvětlil, že čínská vláda a Tibeťané vítají turisty z různých zemí světa k návštěvě Tibetu, kde mohou svýma očima vidět změnu v Tibetu.

S posunem kamery diváci byli přivedeni do Tibetské univerzity. Budovy jsou moderní, studenti ve slušných šatách pilně studují, studenti z umělecké fakulty s bílým hedvábím tancují. Po návštěvě univerzity diváci byli přivedeni na palác Potala, který stojí na kopci Potala. Toto politické a náboženské centrum v minulém Tibetu svou novou tvářností vítá cestující z 5 světadílů.

Pan Sawant v komentáři řekl, že čínská vláda od října 1989 začala rekonstruovat palác Potala a tato práce potrvala 5 let. Kromě zlata a stříbra na ozdobení tohoto paláce ústřední vláda na rekonstrukci uvolnila 50 miliónů čínských jüanů.

Pan Sawant dále řekl, že zahraniční turisté v Tibetu jsou velmi svobodní a mohou kontaktovat s jakýmkoli člověkem. Jakmile skončil jeho komentář, diváci viděli ve filmu pana Sawanta, který hovoří s místními obyvately, vyměňuje si se cestujícími ze západních zemí názory na Tibet. Stiská ruce vojákům Čínské lidové osvobozenecké armády a má s nimi srdeční rozhovory. Sawant diváky informoval, že vojáci ČLOA velmi respektují tibetské obyčeje a zvyky a zacházejí s lidovými masami jako s blízkými přibuznými. Film zachytil dvě rodiny, jejichž manželské pary jsou smíšené z Hanů a Tibeťanů. Žijí harmonicky a společně se podílejí na budování Tibetu.

V bytě prostých obyvatel ve městě Lhasa, je vidět prostorné, čísté a pořádné místnosti, kde jsou všechny předměty denní potřeby. Celá tato rodina s radostí a bohatým stolem hostí hosta z daleké země, pana Sawanta. Aby všestranně odrážel život Tibeťanů, pan Sawant také natočil rodiny pastevců, kteří mají dostatečné ošacení a výživu.

Ve svém filmu Sawant diváky potěšil také jednou za druhou scénami z překrásných krajin Tibetu. Na závěr svého filmu komentoval: „V Tibetu jsou hezké hory i řeky. Život tibetských obyvatel je bohatý, pestrý a bez hladu. Jsou veselí bez nátlaku a žijí svobodně, rovnoprávně a klidně. To je dnešní Tibet. Musíme říct, že čínská vláda v Tibetu dostala jedničku.

Jeho komentář uznali všichni diváci. Na něho odměnili vřelý potlesk.