50letý pan Xu Mingyang si dosud jasně pamatuje na den otevření první burzy cenných papírů v Tibetu. Řekl:
„V roce 1994 byla otevřena první burza cenných papírů v Tibetu, ale návštěvníků bylo velmi málo. Druhý rok, jako první tibetská makléřská firma, vstoupila na burzu společnost Tibet-Minzghu. Celkový nákup akcií Tibet-Mingzhu činil jednu miliardu 700 miliónů čínských jüanů a tím byl vytvořen tehdejší rekord nakupovaných akcií nové makléřské firmy. Ale z toho tibetští zájemci nakoupili jenom 1%. Potom už byla situace jiná. Pokaždé při vstupu tibetského podniku na burzu, byl burzovní prostor plný návštěvníků, investoři byli velmi aktivní a transakční objem se neustále zvyšoval. Např. v roce 1999 vstoupilo 5 tibetských podniků na burzu, jejichž celkový kapitál činil jednu miliardu 697 miliónů čínských jüanů a tyto podniky získaly na burze peněžní prostředky ve výši 649 miliónů čínských jüanů."
Akcie Tibet-Minzhu, Tibet-Shengdi, Tibet-Jinzhu, Lhasa-pivo a Tibet-hornictví, s kterými se dá obchodovat na burze, považují tibetští akcionáři za statečné orly, protože jsou znamením startu tržního hospodářství v Tibetu. Navíc i proto, že v posledních letech tyto podniky úspěšné hospodáří a staly se hrdostí Tibetu a předpovídají konec naturálního hospodářství, které bylo v Tibetu jěště před 45 lety.
Známý americký vědec na problematiku lidstva Melvyn C. Goldsten ve své knize, která nese titul „Soudobý Tibet – Záhuba lámajského království", napsal: V letech 1913 až 1951 existovaly v Tibetu dva druhy ekonomických výrobních prostředků, tj. statky, které vlastnila šlechta, kláštery a živí Buddhové a půda, které byly přímo podřízené místní vládě. Převážná většina půdy a obyvatelé byli připojeni k systému statků. Základní funkcí nevolníků byla práce na půdě vrchností, za kterou nedostávali plat a výživu a museli pro své pány dělat také jinou otrockou práci.
Místopředseda Tibetské autonomní oblasti Xu Mingyang dále řekl:
„V roce 1959 po demokratické reformě, likvidaci feudálního nevolnictví a svržení diktatury feudálních vrchností, která byla charakterizovaná centralizací administrativy a náboženství, milión tibetských nevolníků získalo osobní svobodu, dostaly půdu a dobytek, což vyvolalo u nich vysokou aktivitu ve výrobě. Celková sklizeň obilovin se v tomto roce zvýšila oproti roku 1958 o 4.6% a druhý rok o 7.4%. Zástav chovaného dobytka o 10% vzrostl oproti skutečnosti v předchozím roce.
Milí přátelé, to je první část příspěvku pod titulem: Z naturálního hospodářství do doby makléřských podniků. Příště si můžete poslechnout jeho druhou část. Vítáme vás k opětné návštěvě naších webových stránek!