Chrámy v Tibetu mají tradici podnikat obchodně. Ve větších chrámech se zřídily speciální orgány na obchodní činnost. V období před 50. lety 20. století bylo jen v chrámu Qiangbalin devět obchodních orgánů a 49 profesonálních obchodníků. Jejich kapitál dosáhl více než jenoho milionu stříbra. Předměty provozu se týkaly jedné soli, s´-čchuanského čaje, látek, vlněných produktů a místních specialit.

Obchod byl pouze částí hospodářské činnosti chrámů. Provozovali také zemědělství, pastevectví a jiná hospodářská odvětví. V období před 50. lety 20. století byla ekonomická síla veškerých chrámů nesmírně velká. Na tibetském území bylo přes 2670 chrámů s 120 tisíc mnichy, kteří tvořili asi dest procent tibetské populace a přesto obsadili 36,8 procent orné půdy a polovinu dobytčat. Chrámové hospodářství zaujalo důležitou pozici v sociálně hospodářském rozvoji Tibetu. Chrámy neparazitovaly na světskému hospodářství, naopak si vytvořily relativně nezávislou ekonomickou soustavu a ještě zasáhly do světského hospodářství. Komerční aktivita chrámů byla nevyhnutelným požadavkem jejich kapitálové expanze. Chrámy většího rozsahu měly monopol na důležitý materiál.

Zavedením demokratických reforem v Tibetu skončila historie, kdy byly chrámy privilegovány na množství orné půdy a pastviny. Realita sociálního rozvoje vedla chrámy postupně na cestu spoléhání se na samy sebe. V 80. letech 20. století založil chrám Zhashlunbu firmu moderního obchodu, jejíž majetek už činí desítky milionů juanů. V reálném životě je podíl chrámů na podnikání obecným jevem.

Zesnulý pančeláma X. věnoval velkou pozornost soběstačnosti chrámů tibetského buddhismu. V r. 1987 plně ohodnotil aktivity chrámu Zhashilunbu, který se snažil zvětšit příjmy podnikáním a tím „zlehčit břemeno státu a obyvatel a přispět k rozvoji společnosti". Chrámové hospodářství umožnilo nejen vyřešit soběstačnost, ale do jisté míry usměrnit rozvoj rolnického a pasteveckého hospodáření.

Chrám San-je si zřídil sekci podnikání, která se zabývá automobilovou a trajektovou dopravou. Pro chrámy menšího rozsahu je obecně vidět mnichové stankáře. Například u příležitosti zábavných akcí na stepích se vyskytují kromě obchodníků i mnichové, prodávající nápoje a potraviny.

Chrámy se jako posvátné místo v očích věřících tibetského buddhismu již integrovaly do obchodního procesu celé společnosti.

V tibetských chrámech panuje trend, jako je zřízení podniku, nástup živého buddhy do funkce podnikového ředitele a působení lámy jako průvodce pro zahraniční turisty.

Almužna je v Tibetu obecným činem rodin a jednotlivců. Věřící navštěvují chrámy a věnují jim peněžní a materiální pomoc, která se pokládá za prostředek k akumulaci zásluhy potřebné pro zlepšení stavu nového života. Albužnu lze tak chápat jako obchod, výměna materiálu za duši. Jde o obchod výhodný jak pro věřící a tak i pro chrámy. Dávání albužny totiž přinese věřícím cit sebeuspokojení a duševní útěchu, zatímco chrámy dostanou z albužny majetek.