V dnešním Tibetu se udržuje konzumní činnost s národní kulturní tradicí a přitom vznikávájí některé nové konzumní sféry. Buď rolníci a pastevci nebo obyvatelé města čelí prudkým změnám ekonomického života po stránce jeho obsahu, kvality a způsobu. Mladí lidé se baví z nové módy, včetně karaoke, mobilní telefonu a internetu. V Tibetu lze pohodlně používat telekomunikační zařízení, jak ve městech tak i na venkově. Všude se dá se vycítit integraci kulturní tradice s moderní civilizací.

Pití alkoholu zhotoveného z vysokohorského ječmenu Qingke je velmi důležitou a národně specifickou náplní rodinného života. Na tibetském venkově se skroro každá usedlost zabývá výrobou tohoto alkoholu, na níž ročně spotřebuje až polovinu obilí. To těsně souvisí s bohatou sklizní, která se zachovává už 17 let.

Televize umožňuje otevřít nové okno rodinného života. Rolníci a pastevci se prostřednictvím televizního vysílání seznamují s pestrobarevným vnějším světem. Televize se stává důležitou cestou k šíření informací a ovlivnění každodenního života na tibetském venkově. V r. 1990 pokryla televize 34 procent tibetského území a v r. 1997 připadalo 107 barevných televizorů na stovku městských rodin.

Veškeré zboží populární na vnitrozemí je k dostání i v Tibetu. Pračky, ledničky, motocykly, fotoaparáty, barevné televizory a dokonce auta se staly spotřebními předměty nejen městských obyvatel, ale i rolníků a pastevců.

V tibetském regionu Nying-čchi se v těchto letech prudce rozvíjela místní ekonomika. Vznikly celé řady bohatých vesnicí, které obecně disponují osobními auty, televizory, mobilními telefony nebo televizory. Například ve vesnici Bangna je vidět řady dvoupatrové domy, vybavené televizory, pračkami a dalšími moderními elektrospotřebiči. Zatímco v minulosti to byla „žebrácká" vesnice, která neměla fixní zdroje přímů a obilí. V současné době už vede všech více než 300 obyvatel vesnice šťastný život. V r. 2001 dosáhla produkce obilí v této vesnici 240 tisíc kilogramů a na hlavu obyvatele připadaly průměrné příjmy ve výši 3290 juanů.

V r. 2001 zaznamenal Tibet produkci masa a mléka ve výši 150 tisíc, repsektive 200 tisíc tun. Na hlavu jednoho Tibeťana připadalo 57 kila masa a 78 kila mléka, což překročilo celostátní průměr. Prudukce masa na hlavu jendoho Tibeťana je vyšší než světový průměr.

Tibeťané už začínají zaměřovat pozornost na strukturu stravy. V minulosti vtipně říkali, že nežrají trávu. Chtěli tedy maso, než zeleninu, protože produkce masa po dlouhou dobu nepokryla potřebu. V současné době si Tibeťané raději berou zeleninu kvůli vyšší nabídce masa. Statistiky ukazují, že se v Lhase mající pouze 130 tisíc obyvatel pěstovala v r. 2001 zelenina na ploše více než 2000 hektarů. Obyvatelé města měli k dispozici zeleninu o 66 milionů kila a ještě k tomu množství zeleniny dopravované z Čeng-tu.

Tibeťané, zejména pastevci se mimořádně zajímají o spotřebu šperků. Raději šetří výdaji v jiných sférách a koupí své oblíbené klenoty. Tento zvyk vznikl kvůli pohyblivosti tradičního výrobního způsobu a z důvodů, že se šperky snadněji uschovává a odnášejí jako část rodinného bohatství.