Koupě a prodej zboží představují obecný a frekventovaný čin tibetských rolníků a pastevců. Například venička Džien-je v regionu Lhoka již měla k dispozici devět obchodů v září 1999. Vesničané si často povídají před obchody, které slouží tak i k šíření informací a stávají se důležitým klíčem společenského a ekonomického života vesničanů. Vznik obchodů je přírodním jevem ekonomického rozvoje. Majitelé venkovských obchodů začínají ponikat zřejmě z důvodů, že si uvědomují konzumní potřebu vesničanů a přitom vidí cenový rozdíl zboží ve městech a na venkově. Právě v procesu přírozeného rozvoje vznikala tibetská obchodní tradice.
Tibetský trh se dělí na stupeň městský, okrskový a vesnický. Města Lhasa a Xigaze mají k dispozici asi 82 procent velkoobchodních a 38 procent maloobchodních provozoven v Tibetu. Zejména Lhasa tvoří 81, respektive 35 procent těchto provozoven. V okrscích se sídlem úřadu je 7,47, respektive 29,85 procent obchodních provozoven. Ve vesnicích je 10,51, respektive 32,21 procent.
Individuální podnikání hraje hlavní roli v tibetském velkoobchodu a maloobchodu a v r. 1996 tvořilo asi 84 procent, respektive 96 procent. S rozvojem tržní ekonomiky se bude ještě rozvíjet a své důležité postavení se nadále zvýší.
Rychlý rozvoj indivduálního hospodářství nastal až v polovině 90. let minulého století. Například v r. 1990 tvořilo pouze 11,92 procent celospolečenského obchodního objemu a činilo 19,74 procent státního vlastnictví a 54,63 procent kolektivního hospodářství. V r. 1994 individuální ekonomika poprvé předstihla státní vlastnictví a zaujala 45,75 procent celospolečenského obchodního objemu, v r. 1995 pak zaznamenala nadpoloviční podíl, tedy 52,98 procent.
Postavení individuálního obchodu se v následujících letech nadále zvyšuje. Zejména v novém století trvale roste rozsah provozu. Z důvodů, že Tibet zaznamenává nepřetržité léty bohaté zemědělské sklizně a urychluje sociálně hospodářské výstavbě, což položilo pevný základ pro vývoj trhu a expanzi oběhu zboží. Na druhé straně prohlubování ekonomických reforem a nastolení socialistické tržní ekonomiky umožňují poskytnout systémovou záruku individuálního hospodářství.
Když lidé kdysi cestovali do Tibetu, vždy přinesli s sebou každodenní potřeby, a to z obavy, že na tibetském trhu nejsou k dostání. Taková situace se ale změnila. Na cestu do Lhasy připravte jen peníze a poznáte velký sběr zboží v obchodních domech či autorizovaných prodejnách, které vypadají stejně jako ve vnitrozemských metropolích.
Lhasa je už město nového typu s moderním obchodním vědomím. Nejrušnějším trhem je obchodní ulice Balang, kde se prodávají veškeré zboží z různých koutů země, jako jsou tchie-ťinské klobouky, si-čchuanský čaj, zhe-ťiangský satén, a také obleky a domácí elektrospotřebiče z Pekingu, Šanghaje a Guangdongu, ovoze ze Sin-ťiangu, tibetské speciality atd. V počátečním období mírového osvobození Tibetu podnikaly na této ulici něco přes 80 obchodníků a v současné době je už 2000 obchodů či stánků. Majitelé pocházejí z různých oblastí země i ze zahraničí.
