Menšinové národnosti v Číně se většinou vyznaly ve zpívání a tancování. V dlouhodobé práci a životě vytvořily pestré formy zpěvního a tanečního umění. K nim patří například tibetský lidový tanec zvaný Xianzi(čti: šien-dz´), jehož domovem je město Pa-tchang, ležící na jihozápadě Číny v provincii S´-čchuan.

V Pa-tchangu žijí desítky tisíc příslušníků tibetského národa. Město je sice malé, ale proslulé zpěvní a tanečním uměním. Na celém území Pa-tchangu se ozývá z obchodů a obytných domů hudba Xianzi. Každý obyvatel města údajně umí tancovat Xianzi a existují některé rodiny známé v dědění tohoto tanečního umění.

Tanec Xianzi má historii dlouhou více než tisíc let. Jádrem tance je hráč na smyčcové nástroje chu-čchin, na němž závisí rytmus, skladbu a text tance. V doprovodu hudby a písně si lidé dělají kruh a tancují máváním dlouhými rukávy. Xianzi má pestré formy vyjádření, volné a inspirující, dojímající a půvabné, a nebo prosté a vytříbené.

Jako kolektivní tanec je Xianzi velmi populární v provinciích S´-čchuan, Tibet a Jun-nan, kde nejvíce žijí příslušníci tibetského národa. Počet účastníků může být několik až tisíc lidí. Obyvatelé Pa-tchangu se každý den večer setkávají na náměstí v centru města, aby interpretovali tanec Xianzi. Nadšeně tancují a zpívají zejména při významných příležitostech, jako jsou oslavy, víkendy, svátky, sňatky a podobně.

V oblasti Pa-tchangu se slaví národnostní festival Jang-le, který představuje zlaté období pro prezentaci taneční formy Xianzi. Název festivalu se dá překládat jako „loučení s létem". Jde o tradiční festival na přivítání podzimu a bohaté úrody. Týden trvající slavnost probíhá vlastně zájezdy do předměstí na louky, kde se s připravenými potravinami veselí jednotlivé rodiny. Ve dne se dívají na tibetskou operu, dostihy, módní přehlídku a další představení. Ve večerních hodinách pak dělají kruh a prezentují Xianzi. Na loukách spolu tancují buď velká skupina přítomných lidí, nebo malé skupiny v rámci rodinného okruhu, například tři generace od dědečka na vnuky, a také bratři se sestry.

Xianzi umožňuje poskytovat obyvatelům Pa-tchangu šanci na relaxaci a radostné setkání ve volném čase. Přitom se rovněž zrcadlí nejvíce duch tibetského národa. Xianzi integruje do sebe zpěv a tanec. Po textové stránce má nejrůznější zaměření. Při různých příležitostech interpretují různé typy Xianzi, například obětní, svatební, milostné, žalné, žehnající atd. /Hudba 2/

Pa-tchang má nádhernou krajinu. Obdivování národnostního tance v malebné scenérii je zřejmě zachycující věcí. Pa-tchang byl před tisícem lety uzlem multikulturních styků. Ž´-pa, Kuo-džuang a další formy místního zpěvu a tance se postupně integrovaly s cizími kulturními prvky a tím vznikla svérázná forma Xianzi, která se zachovává až dodneška.

Čínské ministerstvo kultury před pěti lety jmenovalo Pa-tchang „domovem čínského národního umění Xianzi". V r. 2006 bylo Xianzi opět vepsáno do čínského rejstříku nemateriálního kulturního dědictví. Jak zpěv tak i skladba Xianzi z Pa-tchangu mají na deset tisíc kusů, které skutečně zaznamenaly vývoj tohoto města v uplynulých více než tisíc letech. Xianzi je raritou čínského umění. Text zpěvu Xianzi představuje nesmírné obohacení tibetské lidové slovesnosti, zatímco melodie Xianzi je dnešními hudebníky pokládána za nekonečný zdroj tvorby.