Tibeťané, kteří žijí na sněhové náhorní plošině v jihozápadní Číně, dobře tancují a zpívají. Toto starobylé umění má mnoho forem, které se předávají z generace na generaci. V dnešním pořadu bych vás chtěla seznámit s lidovým tancem Zhuo. Společně poznáme jeho zvláštní kouzlo osobně.

Zhuo znamená v tibetštině šťastný. Tento tanec se obvykle hraje při důležitých svátečních nebo slavnostních činnostech. Jako poměrně speciální umění tibetské tradiční taneční kultury má tanec Zhuo více než 1300 let dlouhou historii.

O tomto tanci se vypráví mnoho pověstí. V polovině 8. století 37generace založil tibetský král Trisong Detsen první tibetský klášter na severním břehu jezera Ya Ru Zang Bu. Ale přes noc démoni často zničili stěny, které postavili řemeslníci ve dne. Buddhistický mistr pozval 7 bratří z oblasti Da Bu, kteří uměli tancovat tanec Zhuo, aby démony vyhnali. Od té doby začal být tanec Zhuo v celé oblasti populární.

Vesnice Trengo v okrese Konggaru je pramenem tance Zhuo. Ryzí tanec Zhuo tady umí tancovat 70letý stařec i malé dítě. 80letý stařec Tashi Dundruh je známý tanečník a je také nejstarším dědicem tance Zhuo. V očích starce je tanec Zhuo velmi svatý a je obrovským duševním pokladem, který zanechali jeho předci svým následovníkům .

Po tibetské demokratické reformě v roce 1959, zvlášť po reformě a otevírání se světu na konci 70. letech minulého století v důsledku vysoké pozornosti čínské vlády k ochraně a rozvoji národnostní kultury, ukazuje starobylý a mystický tanec Zhuo znovu svoje kouzlo.

V roce 1983 v zájmu záchrany lidového umění na pokraj záhuby založila Tibetská autonomní oblast v různých místech umělecké soubory. Když viděl tuto zprávu, Penba Tsering se zúčastnil tance Zhuo společně s 12ti členy skupiny a začal sledovat s Tashi Dundrubem. Penba Tsering postupně porozuměl vnitřnímu duchu a skutečně si zamiloval touto uměleckou formu.

Tasang Norbu se učil tancovat s Penbou Tseringem a teď už je učitelem tance Zhuo. Současně jeho taneční skupinu navštěvuje i jeho dítě. Tanec Zhuo přináší Tasang Norbu a místním vesničanům radost. Uvedl:

„Často se účastníme různých slavnostních činností na pozvání autonomní oblasti. Po představení třeba jedeme na návštěvu kláštera. Tyto prožitky rozšířily náš rozhled. Jsme velmi hrdí."

V roce 1996 byl tanec Zhuo zařazen na první seznam nehmotného státního kulturního dědictví. Vedoucí kulturního úřadu okresu Konggaru pan Qamba uvedl:

„Po zařazení na seznam státního nehmotného kulturního dědictví stát posílil investice do ochrany tance Zhuo. Počet členů skupiny se také zvýšil z počátečních 12ti na více než 160. Chceme připravit představení ve větším stylu. Tj. chceme mužský tanec doprovodit ženskými písněmi."

Před tibetskou demokratickou reformou se tanec Zhuo hrál v klášterech nebo při různých vládních slavnostních událostech. V ostatních situacích nebylo povoleno tancovat ho libovolně. Ale v současnosti si mohou lidé kdykoli při práci na poli zatancovat veselý tanec Zhuo. To už se stalo krásnou scenerií v tibetské vesnici.