Na severozápadě Číny v provincii Čchinghaj žijí mnohé etnické skupiny včetně Chanů, Tibeťanů, Tchuových, Saraových a Mongolů. Při společném využití této půdy vytvářeli kulturu s pestrými místními a národnostními rysy. Dodneška se mj. zachovávají některá umělecká řemesla. V dnešním pořadu bych vás rád seznámil s třemi poklady čchinghajského tibetského řemeslnictví.

První raritou umění je Su-you-hua. V překladu doslovně znamená „máslový květ". Jde o figurky z jáčího másla, tedy se používá máslo ke zhotovení uměleckých předmětů tématicky zaměřených na buddhistické sošky, lidské a přírodní figurky a architektonické modely.

Věřícím tibetské národnosti žijícím v provincii Čchinghaj je prý zvykem obětovat klášterům máslo, které se určí k rozsvícení lampiček a k přípravě jídla. Lámové pak do přebytečného másla přidávají minerální barviva a začínají z této směsí dělat umělecké výrobky v mrazivých pokojích. Aby bránili tání másla v procesu umělecké tvorby, lámové musejí často ponořovat ruky do sněhové vody.

Vyšívací technika nazvaná Tuixiu je dalším z uměleckých řemesel tibetského národa. Jde vlastně o integraci vyšívání s reliéfním uměním. Uveďme konkrétní postupy tvorby. Nejprve je třeba střihat satény různých barev do potřebných tvarů, včetně buddhistických sošek, figurek lidských, květů, ptáků a zvířat. Do takto připravených saténů se vloží vlněné či bavlněné náplně a pak budou satény vyšité do závěsů. Tím se vytvoří velký panoramatický obraz, který působí dojmem třírozměrnosti a pravdivosti. Tyto obrazy se tematicky zaměřují většinou na buddhistické příběhy a náboženský život. Tuixiu se šíří mezi lidmi a stává se nepostradatelnou částí šicí práce venkovských žen. Pouze ve městečku Chuang-džung je více než tři sta dvacet rukodělných dílniček, které zaměstnávají asi šest set lidí.

Posledním ze tří pokladů tibetského řemeslnictví je Tchangka, která vznikla již v sedmém století našeho letopočtu. Jde o druh malířského umění, který má význačné národnostní rysy, hluboké náboženské odstíny a svérázné umělecké formy. Tchangka je náboženská malba na textilním a hedvábném podkladu anebo na papíře. Na Tchangku byly namalovány různé buddhistické obrazy, zapisována historie a národní zvyky tibetského lidu, je výrazem encyklopedických znalostí. V té době, kdy princezna Wen Cheng přijela do Tibetu, přivezla sebou i hedvábí a jeho výrobní technologii, která se pak používala v Tibetu.

Tchangka je složitá a jemná práce. Zkušený malíř dokáže během 25 dnů vytvořit pouze jednu malbu. Barvy pro malování Tchangka se míchaly z neprůhledných minerálů, rostlin, živočišního lepidla a žluče. Takové složení barvy bylo zárukou toho, že nepodléhala ničivému vlivu suchého podnebí na náhorní plošině. Tchangka bývá vyvěšena v chrámech, klášterech a v domech buddhistických věřících.