Jedno srpnové ráno se tibetští tanečníci připravovali na představení v největším parku ve městě Šigace v jihozápadní čínské autonomní oblasti Tibet. Tanec začne až v 11. hodin, ale už od rána se tu schází lidé z různých míst. Tanec bude představen v parku Kong-ťu-lin-kcha, kde se před několika lety nacházel palác Pančenlámy.

Pokud neznáte tibetskou historii, určitě vás nepřekvapí, že prostí lidé tady mohou sledovat taneční vystoupení. Před mírovou liberací ale mohla tento park navštěvovat pouze šlechta a nikoli prostí lidé. Před 60ti lety poškodily stavby záplavy. Tehdejší centrální vláda postavila pro Pančenlámu nový palác a ruiny starého paláce zrekonstruovala do podoby dnešního parku. V tomto parku je vysazeno mnoho stromů a je to dobré místo pro pořádání kulturních akcí. Kromě toho otevřeli Tibeťané v parku bary a hospody. Každý rok se tu koná kulturní festival „Mount Everest". Tibeťané mají rádi pivo a své obilné víno, a také rádi zpívají a tančí. Během kulturního festivalu se park přemění v moře radosti.

Tibeťané jsou spokojeni s lepším životem. Třiačtyřicetiletý Nima Tchuteng žije ve vesnici Ťin-lu. Jeho rodiče se předtím zabývali obchodem s levnými zemědělskými produkty. Později začali chovat krávy a vepře. Celá rodina má díky tomu větší zisky. Nima řekl, že tele se prodává za 6000 juanů. Cena vepřového masa také v poslední době stoupala. Rodinné příjmy jsou teď mnohem lepší než předtím. Nima si ale myslí, že k největší změně došlo v Tibetu v oblasti infrastruktury a informatiky. Předtím byla velkým problémem pitná voda. Elektrická síť neexistovala. Předtím jsme chovali doma krávu, ale vůbec jsme nevěděli, co je to tržní ekonomika. Teď těsně sleduji poptávku na trhu. Kromě toho jsem se díky televiznímu a rozhlasovému signálu dozvěděl o nových způsobech chování dobytka. To znamená víc peněz.

V bílé knize „60 let v Tibetu po mírové liberaci" se uvádí, že hrubý domácí produkt stoupl skoro 112násobně ve srovnání s rokem 1951. Rozloha bydlení na hlavu každého Tibeťana činí v současnosti 34 metrů čtverečních. V letech před mírovým osvobozením to byly jen 3 metry čtvereční. Automobily, mobilní telefony a počítače už nejsou pro Tibeťany vzácné.

V uplynulých 60ti letech nevzala centrální vláda ani yuan z tibetské autonomní oblasti. Naopak, zvyšovala finanční podporu této oblasti. Díky investicím, finanční podpoře a jiným výhodným politikám se Tibet postupně modernizoval. Pilířem tibetské ekonomiky se stala energetika, zpracování potravin, národnostní řemesla a tibetská medicína.

Kromě toho, právo na vzdělání měly před 60ti lety pouze děti ze šlechtických rodin. V současnosti má možnost studovat ve školách 99,2% tibetských dětí.

Tibet stojí na novém historickém bodě. Čínský místopředseda Si Ťin-pching nedávno v Lhase slíbil, že rychlý rozvoj Tibetu bude v budoucnu pokračovat. Hlavním úkolem úřadů bude zlepšení životní úrovně.